Píše se rok 1860 a v Mornese v severní Itálii řádí tyfus. Spousta lidí se ocitá v těžké situaci a mladá žena Marie Dominika, v té době zdravá a plná síly, jde pečovat so nemocné příbuzné. Nakazí se a ocitá se velmi rychle ve smrtelném nebezpečí. Po nějaké době se uzdraví, ale nikdy už se jí nevrátí plná síla. Nemoc ji konfrontuje s vlastní slabostí a křehkostí a to je pro ni úplně nová životní výzva. Má před sebou dvě možnosti: uzavřít se v beznaději, nebo v této situaci vlastní chudoby, se ptát Boha: „Kdo, Pane, skutečně jsem?“ a hledat, co vůbec má dělat, když už se nemůže vrátit ke své práci. Rozhodne se pro druhou variantu. Právě v této situaci vlastní slabosti, nemoci a setkání se s nebezpečím smrti, se rodí její odpověď Bohu: odevzdává mu svůj život a přijímá od něj pozvání založit šicí dílnu pro dívky, aby se také mohly setkat s Bohem a naučit se řemeslu.
Píše se rok 2020 a celý svět ohrožuje epidemie koronaviru. Spousta lidí se ocitá v těžké situaci a …tady už příběh píše každý z nás.
Co s námi udělá konfrontace s vlastní i cizí slabostí, smrtelností a křehkostí? Jaké nové dary v nás probudí? A k čemu nás zve Bůh?
P.S. nabízí se nápadná podoba mezi založením šicí dílny a šitím roušek (: