Archiv pro měsíc: Květen 2020

Věděli jste, že sestry salesiánky letos slaví výročí? Ano, je to již 40 let, kdy první tři sestry složily své sliby “u nás doma”. Přestože si toto datum budeme připomínat přesně v prosinci, budeme vás pravidelně dávkovat různými aktivitami, jež k výročí připravujeme. A zde je jedna z nich.

Dnes je slavnost Panny Marie Pomocnice a sestry salesiánky jsou její Dcery a též živým pomníkem vděčnosti Panně Marii Pomocnici (tak si to přál Don Bosko). V tento slavnostní den tedy byla spuštěna výroční keška – nachází se u Plzně, v Radčicích, blízko kaple Panny Marie Pomocné, která též nese název Kyjovská kaple. Dostanete se k ní po zelené turistické značce z Radčic. Cca 45 kroků rovně za kapličkou naleznete pařez, pod kterým je ukryta. Přečtěte si vzkaz a vezměte si na památku dárek.

Tato keška není součástí oblíbené hry geocashing. Přesto pokud budete mít cestu kolem Plzně nebo v okolí bydlíte, udělejte si během léta vycházku a pojďte výročí s námi oslavit. Sestry salesiánky z Plzně ji pro vás s láskou nachystaly.

Právě začíná novéna k Duchu Svatému, který je pramenem obnovení každého charismatu a každé spirituality:

Bůh vybuduje cestu

Tam, kde se zdá, že žádná nevede

On jedná způsoby, které nevidíme

On pro mne vybuduje cestu

K PŘÍPRAVĚ na LETNICE 2020

Skutky apoštolů nám vyprávějí tuto epizodou z Pavlova života:

“Dav se obrátil proti nim a soudcové z nich dali strhat šaty a rozkázali je zbičovat. Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal. On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta” (Sk 16,22-26).

Pavel a Silas s nohama v kládě, s roztrhanými šaty a plni ran od bičování  neprosí Boha o pomoc. Místo toho mu zpívají chvály. Jaká je to zpráva pro nás, pro katolickou charismatickou obnovu v tomto čase! Příklad Pavla a Silase nás zve, abychom alespoň do Letnic nechali stranou všechny diskuse o koronaviru, anebo abychom ho alespoň neměli v centru pozornosti. Nezarmucujme Ducha Svatého svým postojem, kterým bychom ho považovali za méně důležitého (nebo méně mocného) než virus.

Příklad Pavla a Silase nás navíc zve k tomu, abychom zpívali Bohu chvalozpěvy. Může nám to připadat absurdní a těžko přijatelné, zvláště pro ty, kteří na vlastním těle zažívají ničivé účinky současné pohromy, ale ve víře můžeme pochopit, že možné to je. Svatý Pavel prohlašuje, že „těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému“ (Řím 8,28). Všechno bez výjimky a tím pádem i současná pandemie! Svatý Augustin vysvětluje hluboký důvod: „Bůh je svrchovaně dobrý a nikdy nedopustí, aby v jeho dílech přebývalo jakékoliv zlo. On je natolik mocný a  natolik dobrý, aby to zlo proměnil zlo v dobro“ (Enchir., 11: 3).“

Nechválíme Boha za to zlo, které sráží celé lidstvo na kolena; chválíme ho, protože máme jistotu, že on dokáže z každého zla učinit dobro pro nás a pro svět. Chválíme ho právě proto, že jsme přesvědčeni, že všechno napomáhá k dobrému těm, kteří Boha milují, a především těm, které miluje Bůh! Sám to říkám s chvěním, protože nevím, zdali to sám dokážu. Boží milost to však dokáže a dokáže ještě víc. Ve své velkopáteční promluvě v bazilice sv. Petra jsem se pokusil pojmenovat některá „dobra“, která již Bůh z tohoto zla činí: probuzení z iluze, že můžeme sebe samotné zachránit a smysl pro solidaritu, která vedla některé z našich bratří a sester až k heroismu. Dnes bych k tomu dodal: probuzení zbožnosti a potřebu modlitby. Dokazuje to výjimečná pozornost vůči gestům a slovům papeže Františka, a to i mimo katolickou církev.

Tentýž svatý Pavel doporučil Tesalonickým: „Za všech okolností děkujte“ (1Tes 5,18). Chvála, dobrořečení a díkůvzdání jsou prvními povinnostmi člověka vůči Bohu. Základní lidský hřích, který je podle apoštola zdrojem každého dalšího hříchu, je odmítnutím těchto dvou postojů: “Proto nemají výmluvu: Poznali Boha, ale nevzdali mu chválu (doxazein) jako Bohu a neděkovali mu (eucharistein)“ (Řím 1,20-21).

Opakem hříchu tedy není ctnost, ale chvála! Chvála Boha, za současných dramatických okolností, je projevem víry nejvyššího stupně. Poté, co Ježíš utišil bouři, nekáral své učedníky za to, že ho nevzbudili dříve; káral je pro nedostatek víry.

Toto je příležitost pro katolickou charismatickou obnovu, aby se navrátila k nejčistšímu původu onoho proudu milosti: od svého zrodu představovala mezi křesťany lid chvály, lid Aleluja.

Nebyli jsme sami. Naši letniční bratři měli tutéž zkušenost. Mezi nejčtenější knihy v Obnově patřila, vedle „Dýky a kříže“ od Davida Wilkersona, také kniha „Prison to praise“ od Merlina Carothers. Autor nejen podtrhuje důležitost chvály, ale ukazuje – s pomocí Písma a osobní zkušenosti – její zázračnou moc.

Největší zázraky Ducha Svatého nedostáváme jako odpověď na naše prosby, ale přichází k nám, když chválíme Boha. Stejně tak jsme četli o třech mladých mužích vhozených do hořící pece, kteří jedním hlasem začali zpívat, oslavovat a chválit Bohu zpěvem hymnu, kterým začíná  modlitba ranních chval  některých neděli a slavností: “Blahoslavený jsi, Pane, Bože našich otců … “. (Dan 3:52nn). Největší zázrak chvály je ten, který přijme chválící osoba, zvláště během zkoušky, neboť se tak ukazuje, že milost je silnější než přirozenost.

Zázrak s Pavlem a Silasem ve vězení – anebo zázrak s třemi muži v peci – se v nejrůznějších okolnostech opakuje nekonečně mnoha způsoby: úleva od nemoci, od závislosti na drogách, z mylného přesvědčení, od břemena osobní minulosti… „Zkus věřit“, je rada, kterou dává Carothers svým čtenářům.

Utopme tedy virus v moři chvály, nebo se o to alespoň pokusme. Spojme se s celou církví, která se při mešním zpěvu Gloria modlí: „Chválíme Tě, velebíme Tě, oslavujeme Tě, vzdáváme Ti díky pro Tvou velikou slávu“. V této modlitbě nejsou žádné prosby, je to pouze chvála!

Během očekávání letnic proto znovu začněme zpívat se stejným nadšením jako tehdy, když ony písně zalily naše oči slzami při prvním setkání s proudem milosti charismatické obnovy: “Alabaré, Alabaré”, “Pojďte uctívat, královské kněžstvo” a spousty dalších.

Jednu píseň bych obzvláště rád zmínil, neboť její text je aktuální. Složil ji v roce 1992 Don Moen. V refrénu se zpívá:

Bůh vybuduje cestu

Tam, kde se zdá, že žádná nevede

On jedná způsoby, které nevidíme

On pro mne vybuduje cestu

Nejenom pro mě, nebo pro vás. Pro celé lidstvo.

Raniero Cantalamessa OFMcap

převzato z https://www.charis.international/en/home/

Novéna k Panně Marii Pomocnici (15. – 23. května) se letos inspiruje mariánskou antifonou, která je v bazilice Panny Marie Pomocnice v Turíně u hlavic sloupů a fasády:

Svatá Maria, přispěj na pomoc ubohým, posilni ustrašené, oživuj slabé, přimlouvej se za lid, za kněze, za ženy, ať zakusí tvou pomoc všichni hříšníci a všichni, kteří vzývají tvou pomoc. Amen!

Od 14. května bude na webu FMA (https://www.cgfmanet.org/) v různých jazycích možnost shlédnout svědectví různých postav ze salesiánské rodiny, které žily v době epidemie.

Modlitbu výše uvedenou se můžeme modlit jako přímluvu za současnou světovou koronavirovou situaci.

Pro mnoho z nás je zkušenost epidemie nová, ale Marie Dominika už od malička znala následky epidemie: její rodiče přijaly jako svou dceru druhou Marii Dominiku, sestřenici, které cholera v roce 1835 vzala oba rodiče. Obyvatelé jejich čtvrti postavily jako projev vděčnosti za ochranu před touto epidemií kostelík sv. Štefana a Vavřince a Panny Marie, který stojí dodnes.

Její zpovědník ji v jiné chvíli poslal starat se o příbuzné nakažené tyfem. Marie Dominika odpověděla: „Jestli chcete, půjdu, ale jsem si jistá, že se nakazím.“ Stalo se tak, ale vlastně to bylo rozhodnutí, které ovlivnilo celý její další život …rozhodnutí, díky kterému jsme tady i my sestry salesiánky.

To, co se zdálo katastrofou, co zničilo její vlastní plány a naděje, se ukázalo být zásahem Boží prozřetelnosti a začátkem všeho. Bůh nechtěl, aby Marie Dominika byla pouze dobrou venkovskou ženou, sloužící ve farnosti, katechetkou…ale nebylo to jasné hned.

Poté co zázrakem přežila tyfus, síly se jí už nevrátily a nemohla pokračovat na své práci na poli. V modlitbě se obrátila k Bohu: „Pane, jestli mi chceš dát ještě nějaký rok života, ať jsem zapomenuta ode všech, kromě tebe“ a tím se otevřela pro další Božím plán s jejím životem. Po zkušenosti osobního setkání s Bohem se rozhodla založit šicí dílnu a křesťansky v ní vychovávat dívky z vesnice. Z tohoto setkání a následného rozhodnutí se potom zrodily sestry salesiánky.

Čemu novému se dnes v naší situaci epidemie otevřeme my?

Podle https://www.cgfmanet.org/

Dnes slavíme svátek všech maminek. Jak těch fyzických, tak těch duchovních. Přejeme teda vám, milé maminky (babičky), ženy, ať rostete do krásy vnější i vnitřní a necháváte se prostoupit Boží láskou a milosrdenstvím, aby jste je mohly rozlévat všude tam, kde jste!

Jednou mi jedna mladá dívka, která se připravovala na biřmování, říkala, že by si ráda vybrala za patronku nějakou svatou maminku, ale že je to hrozné – všude samé řeholnice!

Je pravda, že v dřívějších dobách se mělo za to, že duchovní povolání má lehčí a kratší cestu ke svatosti a kdybychom možná udělali statistiku, našli bychom více kanonizovaných svatých řeholnic než maminek.  Naštěstí dnes už to chápeme jinak – v každém povolání se člověk může stát svatým: ať je ještě dítě, dospívající, rodič nebo zasvěcený.

A tak jsem si dala práci a mladé tazatelce našla 20 svatých žen, které byly maminkami. Proto se nebojme seznámit s životy těchto svatých žen a prosit je o přímluvu při všech “běžných”  a “všedních” dnech mezi kupou prádla, prací a uspáváním dětí. Ony také ví, co to je…

Sv. Monika, Sv. Zdislava, sv. Jana Beretta Molla, sv. Ludmila, sv. Jana Františka de Chantal, sv. Alžběta Portugalská, sv. Zelie Martinová, sv. Markéta Uherská, sv. Helena…

Co to vlastně začínáme? Triduum je latinský název pro Třídenní, což už je snad jasnější. Tři důležité dny… Možná někteří máme třídenní spojené s Velikonoci, ano, na Zelený čtvrtek večer opravdu začíná triduum. Nicméně to už máme za sebou. A dnes začínáme jiné třídenní – tři dny příprav a modliteb k oslavě sv. Marie Dominiky Mazzarellové, spoluzakladatelky sester salesiánek.

Více o této světici najdete informace zde, takže není třeba rozepisovat celý její život. K pozoruhodnostem patří, že svatí mají většinou své svátky na den úmrtí (den vstupu do nebe), nicméně protože Marie Dominika zemřela na svatého Matěje (který má přednost), slaví se její svátek už 13. května.

Další zajímavostí je, že toto triduum (téměř) spojuje datum jejího narození a její smrti – narodila se 9. května, zemřela 14. května. Jsme tedy mezi jejími narozeninami zde na zemi a jejími narozeninami pro nebe.

Pokud se chcete s námi na tuto slavnost připravit, můžete tak učinit těmito modlitbami v sekci Tridua.

ZÁPIS DĚTÍ K PŘEDŠKOLNÍMU VZDĚLÁVÁNÍ v Církevní mateřské škole Laura (Vítkova 12, Praha 8), na školní rok 2020/2021 se uskuteční 2. – 16. května 2020.

Vzhledem k mimořádným opatřením vlády k ochraně obyvatelstva v souvislosti s onemocnění COVID –19 bude zápis  organizován bez přítomností dětí a zákonných zástupců v budově školy.

Žádost s přílohami je možno doručit následujícími způsoby:

• osobním podáním na vrátnici CMŠ Laura (přízemí budovy) v pracovních dnech (4. – 7. 5.  a 11. – 15. 5. 2020) v době od 8:00 do 16:00 hod.
• do datové schránky školy (ssnmcqr)
  od 2. května 2020 0:00 do 16. května 2020 23:59 hod.
• e-mailem s uznávaným elektronickým podpisem od 2. května 2020 0:00 do 16. května 2020 23:59 hod. (Nelze zaslat jen prostý e-mail!)
• poštou nejpozději do 16. května 2020 (datum pro obdržení v CMŠ Laura). Tento způsob nedoporučujeme vzhledem k nestabilitě služeb České pošty na Praze 8 Karlín.

Všechny potřebné informace a dokumenty naleznete na stránkách www.cmslaura.cz (horní lišta “Zápisy“).

Trvalé bydliště pro přijetí dítěte do mateřské školy nehraje žádnou roli.

Dnes je takzvaná neděle Dobrého Pastýře, v evangeliu slyšíme část z Janovy 10. kapitoly: Já jsem dobrý pastýř… Já jsem dveře k ovcím… Dobrý pastýř dává život za své ovce… Přišel jsem, aby měly život a měly ho v hojnosti… V Žalmu 23 zase čteme: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám… Doporučujeme opravdu nad těmito texty přemýšlet, modlit se s nimi – jsou bohaté a plné naděje. Již tradičně je to také neděle, kterou vrcholí týden modliteb za nová povolání (k manželství, kněžství, zasvěcenému životu).

Při této příležitosti však uděláme exkurzi do dalšího našeho domu – a tentokrát do Plzně. Protože již necelý rok je možné v takzvané kryptě (podzemní místnost, kdysi základ nedokončeného kostela), užívané jak pro účely Salesiánského střediska mládeže, jež tu sestry provozují (SHM Klub Plzeň, z.s http://plzen.shm.cz/), tak pro účely Pastoračního Centra Skvrňany https://www.fma.cz/o-nas/nase-aktivity/pcs/, uvidět takzvaný triptych, třídílný obraz, zobrazující právě tématiku Krista jako Dobrého Pastýře.

Myšlenka vznikla před několika lety, když sestry spolu s bratry salesiány z Lobez dostali od biskupa do duchovní péče toto Pastorační centrum. Věřící se zde scházejí na bohoslužby dvakrát do týdne. V ostatní dny slouží krypta jako sál pro hry dětem, které navštěvují středisko mládeže. Bylo tudíž třeba vymyslet takovou výzdobu, která by byla vhodná jak pro účely střediska mládeže, tak pro Pastorační centrum. Realizace trvala několik let, obrazy namalovala na zakázku umělkyně Mgr. Andrea Spišáková ze Slovenska. Od Loňského června (2019) tyto obrazy (zvětšené kopie) krášlí kryptu, ale vlastně je to jejich premiéra, na neděli Dobrého Pastýře visí poprvé.

Měsíc květen tradičně patří úctě k Panně Marii. I papež František napsal k měsíci květnu speciální list, ve kterém vybízí k úctě k Panně Marii a k modlitbě růžence. Také naše komunity na úctu k Panně Marii nezapomínají.

Co však znamená provokativní název: Panna Maria Hradecká? Konkuruje snad Fatimské či Medjugorské? A je jich snad víc, jak se ptávám vždy dětí při náboženství?

Panna Maria Hradecká je nová socha Panny Marie Pomocnice, která malou chvíli obývá zahradu našeho domu v Hradci Králové. O to, jak se myšlenka zrodila a jak došlo k realizaci, se s námi dělí sestra Lída z Hradecké komunity:

“Už delší čas jsme si říkaly, že by se nám líbilo mít na zahradě naší komunity v Hradci Králové sochu Panny Marie Pomocnice. Sehnat nějakou hezkou sochu není jen tak, ale po troše pátrání i v zahraničí nám italské spolusestry nabídly darem jednu sochu od nich. Nechaly ji dokonce krásně zrestaurovat a mohly jsme si pro ni přijet. Při odvozu jsme zjistily, že tato socha byla v prvním noviciátním domě naší kongregace v Nizze (dům sloužící k přípravě těch, které se chtějí stát sestrami), takže se u ní modlily první generace sester. Zajímavé je, že krátce poté, co socha přibyla do našeho domu, se také náš dům stal domem formačním – je zde postulát (období přípravy a rozlišování povolání). Jeden šikovný truhlář pak vyrobil stříšku a od letošního jara socha spolu s rozkvetlými keři a stromy zdobí naši zahradu. Domácí obyvatelé i návštěvníci se u ní spontánně zastavují a prosí Pannu Marii o pomoc v různých potřebách.”