Archiv pro měsíc: Listopad 2020

Komunitě v Hradci Králové bylo stejně jako ostatním komunitám znemožněno během pandemie covidu vykonávat její běžnou činnost: v obvyklém režimu je dům plný středoškolaček a vysokoškolaček, které zde přes týden pobývají. Nicméně dům se z nařízení vlády vylidnil a sestry začaly pátrat, kde by bylo možné pomoci. A zde už dostává slovo ředitelka komunity sestra Danka:

“Současná doba a všechna “proticovidová” opatření s sebou nesou mnoho náročných a zátěžových situací. Dětí a mladých se týká především problém zavřených škol a přechod na distanční výuku, která mezi nimi prohlubuje rozdíly z důvodu různé úrovně rodinného zázemí, technického vybavení, spolupráce rodičů a celkové motivovanosti ke studiu. V Hradci Králové se nám podařilo navázat spolupráci s azylovým Domem pro matky s dětmi, kam spolu s Věrkou Gajdůškovou, naší kandidátkou, chodíme od začátku listopadu doučovat děti, které z pochopitelných důvodů mají s distanční výukou značné problémy. Snažíme se pomáhat dětem s úkoly a procvičovat zadané učivo, aby děti neztrácely tempo výuky a po návratu do školy měly reálnou šanci znovu se do vzdělávacího procesu normálně zapojit. Zároveň se jim snažíme zpříjemnit odpolední čas, který opět z důvodu covidových opatření musí z větší části trávit v domě, třeba i drobnou hrou, poslechem jejich oblíbených písniček nebo prostě povídáním “o životě”. Zajímavé je, že se často dotkneme i otázek víry, Boha, smyslu života apod. A tak chceme tento čas strávený s těmito dětmi nabídnout Bohu, aby přicházel do jejich životů a naplňoval je svou milostí, ochranou a požehnáním.”

Letos v prosinci slavíme 40 let přítomnosti sester salesiánek v České republice. Hlavní slavnost se uskuteční v neděli 6. prosince 2020. Mše sv. začne ve 14 hodin živým přenosem z kostela sv. Terezičky v Praze-Kobylisích. Připojit se můžete prostřednictvím YouTube kanálu FMA Salesiánky.

Při slavnostní bohoslužbě, kterou celebruje P. Martin Hobza, obnoví tři salesiánky své sliby. Marie Zímová (Nika), Marie Hušková (Maru) a Jana Tauchmanová stály u zrodu českého díla salesiánek. Řeholní sliby složily tajně 6. prosince 1980 a letos po čtyřiceti letech je obnoví veřejně.

S ohledem na epidemiologickou situaci není možné se setkat všechny společně, proto následující den, 7. prosince budeme slavit každá komunita samostatně, ale přitom v duchu společně. Připojíme se společnou modlitbou, slavnostní večeří a večerním slůvkem zřejmě přímo od generální Matky z Říma.

Možná už někteří z vás zaznamenali, že jsme my, sestry salesiánky, začaly používat nové logo. Nadělily jsme si ho ke 40. výročí salesiánek v České Republice. Oslava bude již za 14 dní, informace zde jistě brzy naleznete. Teď bychom vám však chtěly představit, co nové logo znamená a jakou má myšlenku.

• První změnou je, že v logu používáme název SALESIÁNKY, nikoli FMA. Zdálo se nám to srozumitelnější, italská zkratka není pro všechny čitelná a pochopitelná.
• Logo SALESIÁNEK svým pojetím připomíná logo salesiánů, které evokuje cesta, červená kolečka i stejná barevnost a propojuje se tak s celou salesiánskou rodinou a církví. Je však provedeno v jemnějším duchu, rozvolněnost a elegance odlišují ženskou větev od mužské.
• SYMBOLIKA: cesta naše směřování k Bohu, doprovázení mladých a práci s lidmi, kolečka původně umístěná nad stříškou značí ty, kteří nám jsou svěřeni, a o které se staráme v duchu poselství Dona Boska: rozumu, laskavosti a víry.
• verzí loga je více, od plnobarevné přes stupně šedi, černobílá verze i zkrácená verze. Používání loga se však řídí přesně danými pravidly.
• Logem SALESIÁNKY se podařilo propojit náš název “salesiánky” s názvem Dcery Panny Marie Pomocnice – je důležité dbát na to, abychom toto propojení co nejvíce posilovaly.
• zároveň s novým logem jsme nechaly vytisknout i propagační předměty, abychom se v České Republice více zviditelnily, propojily se mezi námi v komunitách, dílech i v celé salesiánské rodině a abychom samozřejmě důstojně a radostně oslavily naše výročí.
• Máme čtyři druhy propagačních předmětů: od nejmenších jsou to krabičky mentolových bonbonků, dále multifunkční šátky s potiskem, lahve vína s etiketou a dárkovou taškou s potiskem a vrcholem jsou mikiny, jež máme ve dvou variantách: pro sestry a pro laiky. Více si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
•    

BRNĚNSKÁ KOMUNITA V ON –LINE VYSÍLÁNÍ

Možná víte, že naše brněnská komunita sester má jako jednu ze svých tradic přípravu programu pro žabovřeskou farnost na svátek sv. Cecílie. Při letošní situaci však není možné žádnou větší oslavu uskutečnit. Proto jsme se domluvili s bratry salesiány ( především s Liborem Všetulou), kteří každou neděli vysílají streamovanou mši svatou a zhruba půl hodiny po ní ještě nějaký dodatkový program, že jim v neděli 15.11. pomůžeme a budeme vysílat my. A že to spojíme právě se svatou Cecílií. Připravily jsme si tedy jednu ukazovací písničku, italské Ave Maria, krátké povídání o sv. Cecílii a o tom, jaký význam měla hudba a zpěv pro Dona Boska v jeho výchovné činnosti. Každá jsme také řekla nějaký vtip s hudební tématikou a na závěr dostali všichni úkol: v příštím týdnu si alespoň někdy sami nebo s celou rodinou pořádně zazpívat. Akce se zúčastnila i Alenka, která vydržela celou dobu statečně sedět před kamerou. Po našem vystoupení si ještě vzali slovo a obraz bratři salesiáni, kteří k našim zbožným písním přidali rockenroll Kýbl bublin – ve svém vlastním podání.

Vysílání se moc podařilo a hned po něm jsme obdržely celou řadu velmi pěkných reakcí.

Článek zde dáváme až týden po uvedeném programu, zato přímo na den sv. Cecílie!  Kdo jste tedy program neviděl, je k shlédnutí zde.

Svatá Cecilko, oroduj za nás.

Co znamená tento název nám vysvětlí sestra Dari z komunity v Brně:

“Naše brněnská komunita připravila pro současnou coronavirovou dobu novou hru – „saločtyřka“. Je určena pro rodiny s malými dětmi, ale zúčastnit se může každý.

Principem je navštívit 4 místa v brněnském okolí, která mají určitou spojitost se salesiánskou tradicí a v jejichž těsné blízkosti jsou umístěny tabulky s QR kódem. Po načtení QR kódu se objeví stručný popis daného místa a ještě část obrázku, která po složení všech čtyř dílů vytvoří omalovánku ( vitráž Dona Boska). S tímto obrázkem se pak mají účastníci hry vyfotit a fotku zaslat do galerie na web. Hra bude trvat až do konce roku 2020.”

Odkaz na ni je možné najít zde

Distanční výuka na Církevní střední škole Jana Boska v Karlíně

Jak probíhá a jaké jsou její radosti a strasti, o to se s námi podělí sestra Maruška:

“Nový školní rok sotva začal a už se na obzoru stahovaly mraky hrozícího zákazu přítomnosti žáků ve škole. Naše volba v tu chvíli byla: investujme do vztahů, protože budou-li vztahy, bude snad fungovat i vyučování online. Tudíž jsme ještě stihli adaptační kurs pro prváky a turistický týden pro druháky, i když nad jejich pořádáním se už vznášely otazníky. Ale všechno dobře dopadlo. A pak to nastalo.

Naše škola je, jak známo, škola učňovská, tudíž naše mládež nemá většinou zalíbení v tom, že by se zavřela doma nad knihami a užívala si, že může nerušeně bádat, aby pak občas seznámila své vyučující s objevy, které učinila. Přesto, když nyní nastalo čtvrtletí, udělili jsme asi 5 pochval třídního učitele. Vlastně mi připadá, že se většina  žáků snaží. Občas sice někdo nenajde domácí úkol a tudíž ho neudělá (těžko říct, jak moc ho hledal), občas někdo totálně zaspí, občas se někdo (možná raději) nedívá na rozvrh, a tak nezjistí, že měl vlastně vyučování (co naděláš, když už je rozvrhu 4. verze), ale zjišťuji, že se i mezi učiteli stane, že se někdo snaží učit jindy, než má, že pošle žákům jen polovinu studijního materiálu, že neumí zapsat známky na internet anebo zapomene, že je porada online. Je to pro nás všechny, žáky i učitele, nová situace, ke které se stavíme každý, jak umíme. Jedna kolegyně říká, že příprava na online výuku dá 4x více práce než na normální vyučování, a že je 4x méně efektivní než normální vyučování. Něco na tom je. Jen si představte, chci žactvo naučit něco rýsovat. Narýsuji úsečku – naskenuji to. Vztyčím kolmici v bodě A – naskenuji to. A tak dále. Pokud se nezasekne skener, dělám to tak chvíli, pak obrázky ořezávám a vkládám do prezentace, kterou pak mládeži pouštím, komentuji a myslím si, že oni doma také rýsují. (Mladší kolegyně fyzikářka se mi asi směje, ona by to uměla chytřeji přes nějaký program.) A pak nakonec nevím, co mají žáci v sešitě, něco mi sice pošlou vyfocené, ale něco také ne. Proto jsme radši už ukončili kapitolu o geometrii a upravujeme výrazy (počítáme s písmenky), což jde o něco snadněji, alespoň mně jako učitelce. Zadám příklad a pak chci, aby mi napsali di chatu výsledky. Už se mi stalo, že na jeden příklad přišlo 5 různých, což bylo pak docela zábavné a poučné, když jsme se dohadovali, který z nich je správně a proč.

Radostí a trochu i dramatem jsou pro nás praxe v nemocnici, které jsou u našeho zdravotnického oboru Ošetřovatel momentálně dovoleny. Vnímáme u mladých jak určitou obavu z nákazy, tak radost z dobře vykonané práce a ze spokojenosti lidí, kterým mohli posloužit. Snad se můžeme přiznat, že se zatím drží dobře…

Chvilkou zábavy je pro nás „sbor online“; předpokládáme, že když si každý zpívá doma sám u svého počítače, že to nebude epidemiologicky závadné. Sice to má jiné závady, jako že přes počítač má zvuk zpoždění, než to přijde zpět, má to další zpoždění, takže se to někdy nedá poslouchat, ale co, ztlumíme si někdo mikrofon a je to. Je to chvilka neformální, a tak se při ní dozvíme častěji než při vyučování, že se vlastně všichni těšíme, až do té školy budeme moct normálně chodit. Že se uvidíme naživo. A tak si říkám, že je to vlastně hezké, že se nám mládež těší do školy, na své učitele i spolužáky, že mezi námi nějaké ty vztahy jsou. A těším se na ně také.”

A máme tu další dobu koronavirovou. A s ní je opět zavřena většina Institucí, které pracují s dětmi a mladými – což je naše charisma. Jak to tedy děláme my v Karlínské komunitě?

Kromě toho, že si skoro celá naše komunita prošla covidem a karanténou, snažíme se dělat to, co jde. V první řadě se modlit: to jde vždycky a všude. Co se týče apoštolátu, školka běží dál, vyučování se přesunulo na online výuku ( o tom časem další příspěvek) a domov mládeže je uzavřen. Některé sestry tak nabídly službu i mimo náš dům. Představujeme dvě sestry, které mají zkušenost se službou v nemocnici.

Jako první nám poreferuje sestra Zuzka: “Když Pánu nabídnete to, co máte rádi, On to vrátí zpět. Nikdy se nedá zahanbit ve své velkorysosti. Dříve, než jsem vstoupila k sestrám FMA, jsem pracovala 2 roky jako zdravotní sestra. Při rozhodnutí vstoupit k salesiánkám jsem věděla, že zdravotnictví musím nechat. Rozhodla jsem se a dala jsem Pánu to, co jsem tak milovala. A On? Štědře mi to teď po 14 letech vrací zpět. Nejen, že můžu připravovat žáky na praxi ve zdravotnictví, ale teď v období pandemie Covid 19 jsem mohla posloužit na oddělení LDN v jedné z pražských nemocnic, kde byli všichni pacienti nakažení. Byla to těžká práce, ztížená celodenním nošením respirátoru a neprodyšného “skafandru”. Ale stálo to za to! Posloužila jsem těm, kteří byli odkázáni na pomoc druhého, protože už neměli vlastních sil. Byly to smutné pohledy lidí, kteří čekali, až někdo vstoupí do pokoje, aby je umyl, přebalil, podal čaj… a co ještě? Aby je někdo pohladil, povzbudil, donesl naději…tolik by se toho dalo ještě psát. Jsem vděčná, že jako naše zakladatelka Marie Dominika nabídla své síly při vypuknutí tyfu, tak i já jsem měla možnost udělat kus malého dobra a být Boží něhou. Jeden den mi staniční sestra řekla, že mě jim snad poslalo samo nebe a já ji řekla, že má pravdu. Poslal mě Bůh, abych posloužila a aby mně ukázal, jak je velkorysý, a že mi vrací, co jsem mu kdysi nabídla.”

Druhé svědectví je od sestry Majky: “Koronavirus přináší různá překvapení a možnosti, které bychom si sami jen tak nevymysleli. Jednou z takových možností bylo to, že jsem se v této době dostala mezi nemocné a umírající lidi do nemocnice Pod Petřínem na oddělení následné péče. Musím říct, že to byla velmi silná zkušenost. Zdravotní personál tam téměř nebyl, protože byla většina z nich nemocná, tak jsme dělali téměř veškerou péči o staré lidi (hygiena v posteli nebo ve sprše, podávání jídla, převlékání postelí, apod.), a to téměř bez jakéhokoliv zaučení. Staří lidé však byli velmi vděční za všechno, a jak jen to šlo, tak spolupracovali. Naučila jsem se i oholit chlapům vousy! Po jednom takovém stříhání vlasů mi jeden pán povídá: „Ani si neumíte představit, co to pro mě znamená!“ Tak vlastně nevím, kdo z té nemocnice odchází vděčnější, jestli ti staří lidé nebo já osobně.”

I když bychom si sami tuto dobu nevybraly, učíme se žít ve vděčnosti a hledat, co po nás Pán chce, být více vnímavé na jeho pozvání, abychom i v této nelehké době byly jeho nástrojem všude, kam nás pošle.

Během nedělního dopoledne dne 8. listopadu se všechny komunity FMA v Čechách a na Litvě věnovaly ztišení a modlitbě. Tato atmosféra napomohla psaní konzultací – tedy návrhů – na novou provinční, které jsou směřovány hl. představené Yvonne Reungoat. Ta se svou radou jmenuje novou představenou Inspektorie Neposkvrněné.

Konzultace všech sester byly během společné modlitby vloženy do obálky a budou společně odeslány do Říma.

Připravujeme se na tento okamžik modlitbou a vzájemným požehnáním:

„Ať Hospodin ti žehná a chrání tě;

ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv;

ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

Amen.”

Více foto zde.

V sobotu 7. listopadu zahájila sr. Assunta online setkání představením profilu budoucí provinční představené. Připomněla slova papeže Františka, že pastýř podle vzoru Krista Dobrého pastýře je sám dobrým pastýřem, který jde PŘED stádem, aby ukazoval cestu, je UPROSTŘED stáda, aby ho udržoval jednotné, jde i ZA svým stádem, aby nikdo nezůstal pozadu a neztratil se. Staví na Božím slově, aby přinášel světu naději a přijímá životy druhých takové, jaké jsou, i v jejich slabostech se tím dotýká živého těla Kristova. Je nablízku lidem, miluje chudobu jakožto svobodu pro Pána i jakožto výraz jednoduchosti a skromnosti života a dává své komunitě skutečný misionářský impuls, aby mohli přicházet noví členové díky svědectví života a poslání.

Dále se zmínila o vlastnostech představené podle Stanov FMA: sestra povolaná k této službě žije v postoji vnitřní chudoby a otevřenosti Duchu sv. s mateřským srdcem vyjadřujícím silnou a zároveň jemnou Mariinu lásku pro všechny. Její služba autority nese znaky plodnosti a lidskosti, je schopná naslouchat všem hlasům, otevírat vnitřní zdroje každé sestry, doprovázet je na cestě osobního zrání a vytvářet podmínky ke spolupráci a vzájemné pomoci. To byl také způsob vedení M. Mazarellové, která dokázala zahrnout celou širokou škálu lidí od sester, přes chovanky, spolupracovníky a kněze. Za pravou představenou považuje Pannu Marii.

Dopoledne se následně sestry věnovaly v online skupinkách zamýšlením se nad vlastnostmi představené ve světle výzev dnešní doby. Odpoledne výstupy ze svých skupinek sdílely a podvečer už patřil praktickým informacím sr. Assunty k psaní konzultace na novou provinční. To proběhne v komunitách v neděli 8. listopadu dopoledne.

Více foto zde.

Páteční večer online rozlišování ohledně nové provinční představené FMA začala sr. Assunta, vizitátorka z generální rady, souhrnem cesty inspektorie za uplynulé šestiletí a statistickým údaji. Sester salesiánek je v Inspektorii Neposkvrněné celkem 43, z toho 36 z České republiky a 7 z Litvy a jejich průměrný věk je 53 let. V komunitách a následně v online setkání se dále sestry zamýšlely nad výzvami přítomnými v dnešní společnosti a postoji s nimi souvisejícími. Také spolu sdílely vize a sny pro dobro mladých. Více foto zde.