Distanční výuka na Církevní střední škole Jana Boska v Karlíně
Jak probíhá a jaké jsou její radosti a strasti, o to se s námi podělí sestra Maruška:
“Nový školní rok sotva začal a už se na obzoru stahovaly mraky hrozícího zákazu přítomnosti žáků ve škole. Naše volba v tu chvíli byla: investujme do vztahů, protože budou-li vztahy, bude snad fungovat i vyučování online. Tudíž jsme ještě stihli adaptační kurs pro prváky a turistický týden pro druháky, i když nad jejich pořádáním se už vznášely otazníky. Ale všechno dobře dopadlo. A pak to nastalo.
Naše škola je, jak známo, škola učňovská, tudíž naše mládež nemá většinou zalíbení v tom, že by se zavřela doma nad knihami a užívala si, že může nerušeně bádat, aby pak občas seznámila své vyučující s objevy, které učinila. Přesto, když nyní nastalo čtvrtletí, udělili jsme asi 5 pochval třídního učitele. Vlastně mi připadá, že se většina žáků snaží. Občas sice někdo nenajde domácí úkol a tudíž ho neudělá (těžko říct, jak moc ho hledal), občas někdo totálně zaspí, občas se někdo (možná raději) nedívá na rozvrh, a tak nezjistí, že měl vlastně vyučování (co naděláš, když už je rozvrhu 4. verze), ale zjišťuji, že se i mezi učiteli stane, že se někdo snaží učit jindy, než má, že pošle žákům jen polovinu studijního materiálu, že neumí zapsat známky na internet anebo zapomene, že je porada online. Je to pro nás všechny, žáky i učitele, nová situace, ke které se stavíme každý, jak umíme. Jedna kolegyně říká, že příprava na online výuku dá 4x více práce než na normální vyučování, a že je 4x méně efektivní než normální vyučování. Něco na tom je. Jen si představte, chci žactvo naučit něco rýsovat. Narýsuji úsečku – naskenuji to. Vztyčím kolmici v bodě A – naskenuji to. A tak dále. Pokud se nezasekne skener, dělám to tak chvíli, pak obrázky ořezávám a vkládám do prezentace, kterou pak mládeži pouštím, komentuji a myslím si, že oni doma také rýsují. (Mladší kolegyně fyzikářka se mi asi směje, ona by to uměla chytřeji přes nějaký program.) A pak nakonec nevím, co mají žáci v sešitě, něco mi sice pošlou vyfocené, ale něco také ne. Proto jsme radši už ukončili kapitolu o geometrii a upravujeme výrazy (počítáme s písmenky), což jde o něco snadněji, alespoň mně jako učitelce. Zadám příklad a pak chci, aby mi napsali di chatu výsledky. Už se mi stalo, že na jeden příklad přišlo 5 různých, což bylo pak docela zábavné a poučné, když jsme se dohadovali, který z nich je správně a proč.
Radostí a trochu i dramatem jsou pro nás praxe v nemocnici, které jsou u našeho zdravotnického oboru Ošetřovatel momentálně dovoleny. Vnímáme u mladých jak určitou obavu z nákazy, tak radost z dobře vykonané práce a ze spokojenosti lidí, kterým mohli posloužit. Snad se můžeme přiznat, že se zatím drží dobře…
Chvilkou zábavy je pro nás „sbor online“; předpokládáme, že když si každý zpívá doma sám u svého počítače, že to nebude epidemiologicky závadné. Sice to má jiné závady, jako že přes počítač má zvuk zpoždění, než to přijde zpět, má to další zpoždění, takže se to někdy nedá poslouchat, ale co, ztlumíme si někdo mikrofon a je to. Je to chvilka neformální, a tak se při ní dozvíme častěji než při vyučování, že se vlastně všichni těšíme, až do té školy budeme moct normálně chodit. Že se uvidíme naživo. A tak si říkám, že je to vlastně hezké, že se nám mládež těší do školy, na své učitele i spolužáky, že mezi námi nějaké ty vztahy jsou. A těším se na ně také.”