Jak se slaví Vánoce v řeholní komunitě? Dáváte si dárky? To jsou jen některé z otázek, které jsem před Vánoci slýchala z úst mladých i těch starších. A je to dobře, že se lidi zajímají a ptají. Rozhodly jsme se tudíž nabídnout vám pohled do jednotlivých komunit. Vždy jedné sestře z jedné komunity jsme položily tři otázky, napříč komunitami stejné. A jak budou odpovědi přicházet, budeme je i zveřejňovat. První tedy děkujeme sestře Evě z Karlínské komunity, která nám dá nahlédnout do života naší největší komunity.
- Věnujete se přes rok dětem a mládeži. Přes Vánoce také sloužíte, nebo odpočíváte?
Na Vánoce jsme spolu celá komunita, tak jako ve většině rodin, a slavíme narození Ježíše Krista. S dětmi a mládeží jsme se připravovaly na Vánoce zpíváním koled, školní mší svatou ve farním kostele, vánočním posezením po třídách či skupinkách. S druhými lidmi jsme propojeni skrze vánoční přání psaná nebo vyjádřená přes telefon a všechny je zahrnujeme do naší modlitby. Na Hod Boží vánoční nebo na Štěpána zpravidla jedeme na pár dnů k našim rodinám. Takže vlastně o Vánocích spíš odpočíváme v komunitním, a pak v rodinném kruhu.
- Čím byl letošní Štědrý večer tradiční a v čem netradiční?
Letošní Štědrý večer jsem prožila v komunitě v Praze – Karlíně, kde jsem od září 2021. Program byl tradiční: slavnostní nešpory, čtení úryvku o narození Ježíše Krista z Bible, večeře, která se skládala z klasické štědrovečerní tabule: rybí polévka, bramborový salát a kapr nebo vepřový řízek, cukroví. Po večeři jsme zpívaly a hrály různé koledy, a pak jsme rozbalovaly dárky. Vánoční tzv. „Půlnoční“ mši jsme slavily různě po pražských kostelích.
Štědrý večer byl pro mě letos trochu jiný než v minulé komunitě v Brně, kde jsme kromě minulého kovidového roku zvaly pár osamocených lidí, aby s námi strávili Štědrý večer nebo oběd na Hod Boží. Ve farnosti byly některé akce s dětmi pro lidi z domova seniorů a pro rodiny.
Jednu netradiční událost jsem opravdu prožila, když jsem se 25. prosince při mši svaté v Karlíně setkala s jedním klukem, kterého učím náboženství na ZŠ. Spolu se svým bratrem poprvé přijali Ježíše v Eucharistii, v den, kdy se Slovo stalo tělem, aby se pak stalo Chlebem.
- Z čeho jsi měla o Vánocích radost a co Tě rozesmutnělo?
Měla jsem velkou radost, že jsme tyto Vánoce mohly prožít poklidně spolu se sestrami. Měla jsem víc času na modlitbu. Letos poprvé „bez rodičů“, kteří už oba dva odešli k Pánu. A tak se mně propojilo narození malého Ježíše s Ježíšem na kříži: naším Spasitelem, a s Ježíšem v Eucharistii, který je mým pokrmem a se kterým se mnoho dobrých známých včetně mých rodičů už raduje v nebi, jak pevně věřím. „Život se zjevil a my jsme ho viděli. Život věčný.“ (1 Jan 1,2)
Byla jsme smutná ze skutečnosti vyslovené nahlas papežem při modlitbě „Urbi et Orbi“, že na světě je mnoho míst, kde jsou nepokoje, války a já jsem si uvědomila, že trápení všech těchto lidí mám přinášet do modlitby. Také mě rozesmutněly zprávy o vážném zdravotním stavu některých známých lidí.
Jsem vděčná za dar Ježíše Krista pro mě a pro svět, protože v Něm mohu zahlédnout Boží lásku, kterou toužím stále více objevovat.
