Máme velkou radost, že v sobotu 10. září 2022 složila v naší Kongregaci svoje věčné sliby sestra Jana Marková. Sliby se uskutečnily za hojné účasti sester z naší inspektorie, bratří salesiánů a především mladých lidí v kostele sv. Terezičky v Praze Kobylisích.
Sestře Janě jsme položily pár otázek:
1.Proč sis vybrala právě farnost Kobylisy ke skládání svých věčných slibů?
Chtěla jsem místo, ke kterému mám vztah. Kdybych byla v Plzni, určitě bych si vybrala Plzeň. Ale z té jsem před dvěma lety odešla, takže padla do úvahy Praha, ve které teď bydlím, anebo Vrahovice, má rodná farnost. Nakonec vyhrála Praha z důvodu lepší logistiky, prostor, lidí na pomoc, dostupnosti a dalších věcí. Zpočátku se mi sice Praha zdála anonymní, nicméně ve farnosti Kobylisy, kde je salesiánské středisko bratří salesiánů a kam také chodím alespoň jednou týdně na spolčo, se cítím dobře. Toto místo splňovalo všechny podmínky a já své volby nelituji :-).
2. Jakým způsobem ses připravovala na tento velký den?
Dvěma způsoby. Duchovně a organizačně. Organizačně se asi moc rozepisovat nemusím, jsou to takové ty běžné starosti, aby bylo co jíst, kde jíst, z čeho jíst, aby byla připravená liturgie – co se bude číst, kdo bude číst, kdo bude zpívat… Možná duchovní stránka je zajímavější. Už od ledna jsme se s komunitou modlily každý týden jednu invokaci litanií k Panně Marii, kterou jsem si sama vymyslela (anebo převzala) a nějak mě v tu chvíli oslovovala. Vzniklo tak 27 invokací, takové nové litanie, které jsme se pak ještě těsně před sliby modlily devět dní jako novénu. Byla to cesta objevování toho, kdo Maria je, vždyť jsem její dcera (Dcery Panny Marie Pomocnice neboli salesiánky :-)). Měsíc červenec jsem strávila v Itálii spolu s dalšími sestrami, které taky skládaly věčné sliby. Putovaly jsme po místech našich zakladatelů Dona Boska a Marie Dominiky Mazzarellové a objevovaly a prohlubovaly jejich spiritualitu i bohatství salesiánského charisma.
3. Co tě potěšilo?
Spooooooousta věcí… že jsem měla radost a pokoj v srdci, že byl plný kostel lidí, že schola krásně zpívala, že bylo dost jídla, že se mnoho lidí ochotně zapojilo do přípravy, že bylo obstojné počasí, že se za mě mnoho lidí modlilo, že se našich srdcí dotýkal Bůh.
4. Měla jsi z něčeho strach či obavy?
Ze spoooooousty věcí… že dostanu já nebo komunita před sliby koronáč či jinou nemoc, že se v den slibů něco stane (bouračka, vlaky nepojedou…), že nebudu chtít sliby složit, že bude málo nebo moc jídla, že mě něco rozhodí a budu smutná či naštvaná, že něco slíbím před tolika lidmi a pak nebudu věrná…
5. Na slavnosti bylo plno mladých lidí, jak se to tak stalo?
Tak zaprvé tam byli moji přátelé, kamarádi, známí – vrstevníci. A těm je zhruba tak jako mě a já jsem vlastně taky ještě mladá (podle toho, s kým se to srovnává :-)). Většina vrstevníků má své rodiny, takže se to hemžilo dětičkami všech velikostí… A pak taky salesiánky jsou řád pro výchovu dětí a mládeže, takže přijela i mládež z různých koutů republiky, s kterou se za ta léta znám. Tak to bylo fakt hezké. Jeden salesián mi vyprávěl: “Když jsem se podíval do kostela, kolik je tam dětí a mladých, říkal jsem si: bude moc piva a málo limonády. A bylo to tak :-)”.
6. Co nejsilnějšího si z tohoto dne odnášíš?
Nemám jediný silný konkrétní zážitek. Celý den byla jedna velká milost, od ranní modlitby v tichu naší komunitní kaple přes nádhernou, pokojnou a radostnou liturgii až po párty na zahradě plnou smíchu a přátelství. Den jsem opět končila v komunitní kapli plná emocí a dojmů, že jsem ani spát nemohla…
7. Když ti lidé přáli, tak jsi dostávala i různé dárky. Co ti udělalo největší radost?
Ještě vůbec nevím. Ještě jsem je nestihla ani vybalit. Ale opravdu velkou radost mi udělal každý, kdo byl přítomen. A taky, jestli se ten den nějakým způsobem každý setkal s Hospodinem. Po tom jsem moc toužila.
8. Co bys chtěla říct na závěr?
Zaprvé jedno velké DĚKUJI (Bohu i lidem) a také to, že si uvědomuji, že věčné sliby jsou jeden nádherný den plný netradičních událostí a poté 0-100 obyčejných let plných věrnosti, které také mohou být nádherné, ale zároveň i namáhavé. A tak kromě děkuji je tam i PROSÍM (o věrnost a o to, abych každý den byla poslem Boží lásky tam, kde chce Pán přijít).
Jani, děkujeme za rozhovor!
Podívejte se na všechny fotky ze slavnosti, přímo z kostela.