Komunita v Kobylisích prožila svátek vděčnosti o víkendu 9.-11.6. 2023. Její ředitelka, Zdeňka Korousová, nám podává stručnou, ale jasnou zprávu. “Svátek vděčnosti naše kobyliská komunita prožila společně na nádherném místě Mariánská v Krušných horách. Celý víkend jsme mohly děkovat za sebe navzájem obklopené nádhernou přírodou. Bohu díky!!!”
Děkujeme sestře Zdeňce a my se můžeme těšit na zprávy, jak další naše komunity pojaly svátek vděčnosti.
Přijměte pozvání do Hradce na oslavy 30 let tamního díla sester salesiánek. Kdo nepřijede, podpořte setkání modlitbou. Děkujeme!
Více info na plakátku a potom si zde můžete přečíst, jak vše proběhlo 🙂
O víkendu 2. – 4. června 2023 se na Slovensku v Donovalech uskutečnilo setkání českých a slovenských ředitelek komunit. Poprosili jsme Helenu Křenkovou, ředitelku komunity z Prahy Karlína, aby nám setkání přiblížila:
“Programem sobotního dopoledne nás provázel dominikán P. Mannes Stanislav Marušák OP a sestra dominikánka Karola Mária Dravecká OP. Přednáška o tajemství Vtělení a Božího průlomu do každodenního života člověka vycházela ze starobylého obrazu Mascarella, nejstaršího vyobrazení sv. Dominika a jeho bratří. Toto znázornění komunity shromážděné kolem stolu nás postupně vedlo k zamyšlení nad společenstvím, pohostinností Boha i člověka až k tajemství Eucharistie.
Odpoledne se některé z nás nechaly vylákat nádhernou přírodou Nízkých Tater a neméně krásným počasím alespoň na pár hodin do hor, takže nechyběl výstup na Novou holu a Zvolen, z něhož byl díky jasnému počasí úžasný kruhový rozhled. Při návratu jsme pak mohly zjistit, že to, co je na mapě vyznačeno jako cyklostezka, nemusí být schůdné ani pěšky, ba dokonce nemusí v terénu vůbec existovat 🙂 
V dalším programu nechyběl prostor pro sdílení zkušeností z komunit, pro nejrůznější praktické informace a večer také pro společnou zábavu.
Podobná setkání jsou pro nás dobrou příležitostí se navzájem poznat, sdílet zkušenosti z komunit a také se inspirovat u našich sousedů.”
Děkujeme sestře Heleně a jen dodáme, že příští rok toto setkání bude hostit zase Česká Republika 🙂
Součástí našeho domu v Karlíně (Vítkova 12, Praha) je nádherná kaple, zasvěcená sv. Karlu Boromejskému. Mnoho lidí o ní neví. Konají se zde pravidelně mše jednou týdně ve čtvrtek ve školní rok a nepravidelně i častěji. Využívají ji k modlitbě rodiče, děti ze školky, zaměstnanci, mládež ze školy a intru zde mívá občas nějaké ranní slůvko či jiný program. Holky vysokoškolačky mají kapli kůru v rámci svého ubytování. Kaple je otevřená v době fungující vrátnice, takže každý den od 7 do 18 hodin.
Již několikátý rok se sestry zapojují do akce “Noc kostelů”. Bylo tomu tak i letos a my děkujeme sestře Marušce Vavříkové, která se s námi podělila o zážitky z letošní Noci kostelů. 
“V pátek 2. června jsme – jako každý rok – otevřely kapli sv. Karla Boromejského, která se nachází v našem domě v Karlíně, aby si ji v rámci Noci kostelů mohli přijít prohlédnout nejrůznější návštěvníci. Letos přišlo téměř sto lidí, což je o polovinu víc než v loňském roce. I tak to není žádné velké množství, ale stojí to za to – většina lidí se u nás usmívala, kdosi tam i povídal, že: “Tady je to takové rodinné, cítím se tu dobře!”, což nás jako salesiánky vlastně moc potěšilo, že rodinný duch (jedna z charakteristik našeho charismatu) se dá vycítit i na Noci kostelů. 
V programu jsme měli nešpory, komentovanou prohlídku a na závěr modlitbu s písněmi chval, většina návštěvníků však přišla v dobu mimo program. Někteří vzpomínali, že do tohoto domu chodili kdysi do školky, někteří žasli, že chodí každý den okolo, a netušili, jaký klenot je tady za zdí, někteří naši kapli vyhledali, protože ve velkých kostelech už mnohokrát byli, tak chtěli vidět něco, co ještě neviděli… Snad jim to přineslo trochu radosti do života a myslím, že mohli potkat sympatickou tvář církve…”
Děkujeme sestře Marušce i dalším sestrám, které večer byly k dispozici, aby se návštěvníků ujaly. A my věříme, že v nich Hospodin konal neviditelné dílo milosti!
V Plzeňské diecézi, která letos slavila 30. výročí svého založení, máme jednu naši komunitu. Zeptali jsme se tedy sestry Hanky Koudelkové z tamní komunity, jak s diecézí oslavovala.
“Naše diecéze letos slaví 30 let od svého založení, a tak bych se s vámi ráda podělila o několik myšlenek, které při slavnostní mši sv. nám nabídl otec biskup František Radkovský.
Shrnul 30 let diecéze do 3 slov. Vděčnost, jedinečnost a naděje.
Vděčnost rozebral ve 3 rovinách:
1. začátek diecéze proběhl ve velikém pokoji po již předchozích snahách založit biskupství, avšak s velkými překážkami.
2. vděčnost v uzdravujících se v česko-německých vztazích
3. vděčnost v nejrůznějších projevech nového života v diecézi – cituji: “od tlidí, kteří si víru i na zdejším „duchovním úhoru“ zachovali, jež se v minulosti nebáli víru vyznávat a praktikovat i přes překážky, které ateistický režim kladl. Dovedli víru předávat i dál a vytvářet skupiny věřících, kteří se vzájemně podporovali. Tyto skupiny, často patřící k různým novým hnutím a společenstvím, pak v naší diecézi působily i po jejím vzniku a povzbuzení i podporu přinášejí nadále. Totéž pak lze říct i o působení řeholních komunit a mnohých kněží ze zahraničí. Důvodem k vděčnosti je pro mě také to, že jsem mohl v naší diecézi osobně doprovázet vznik a rozvoj charitních služeb, církevního školství, hospicového hnutí či centra mládeže. K tomu všemu se druží naše velká vděčnost za vytrvalou službu kněží, jáhnů a ostatních pastoračních spolupracovníků i spolupracovnic při věrném doprovázení farností či hledání nových cest v pastoraci a evangelizaci.” 
Jedinečnost:
– Naše diecéze je jedinečná především tím, že je v ní málo věřících
– Naše diecéze je jedinečná i způsobem spolupráce se samosprávami při péči o kostely (podařilo se spoustu kostelů převést na obce či jiné spolky)
– hlad po Bohu tam, kde vymizela tradiční zbožnost
Naděje
cituji: “I my jsme na cestě naší diecéze do nejisté budoucnosti zváni k nové důvěryplné naději, do které můžeme vstoupit skrze navracení se ke své první lásce k Ježíši a k původnímu poslání každého křesťana být Ježíšovým svědkem. To, že tato cesta často nebude vypadat podle našich představ, je jisté. Ale jisté je i to, že na ní nebudeme sami a že Ježíš nenechá bez pomoci ani naši diecézi.”
31. 5. ,na výroční den Plzeňské madony, otec biskup Tomáš Holub uděluje vyznamenání různým osobnostem z církevního a politického života. Letos se rozhodl vyznamenat jednoho člověka – otce biskupa Františka Radkovského. Celá katedrála povstala a byl několikaminutový potlesk…”
Děkujeme sestře Hance za zprávy a přejeme naší komunitě v této krásné, vděčné, jedinečné a nadějné diecézi, aby sloužily všem, ke kterým je Pán pošle.