Archiv pro měsíc: Říjen 2024

   Na Slavnost všech svatých jsme se zeptali některých sester salesiánek, jaké mají své oblíbené svaté a čím je oslovují. Tak se můžete obohatit a nezapomeňte si dnes na tuto otázku také sami zodpovědět 🙂

Sestra Zdíša Háchová

• Sv. Josef – věrnost a prostý život
• Sv. Zdislava – odešla z pohodlí Moravy na drsný sever Čech a přinesla tam něhu, péči a starostlivost pro všechny a její odkaz je tam živý i dnes. 

Sestra Helena Kotásková

•  tradiční – tak nějak patřící k salesiánské rodině – Panna Maria, Don Bosko a Marie Dominika Mazzarellová
• papež Jan Pavel II. – co se mi na něm líbí? Odvaha (Nebojte se, otevřete srdce Kristu!), Totus tuus (Celý Tvůj, Maria), láska k mladým (setkání mládeže), kanonizace dvou světic, které mám moc ráda – Anežky a Zdislavy, láska k přírodě a horám (více než 100 “tajných úniků” z Vatikánu na lyže)

Sestra Milena Čermáková

• Moji oblíbenci mezi svatými jsou naši zakladatelé (Don Bosko a Marie Dominika Mazzarellová) – pro schopnost ve své době odpovídat na výzvy každodennosti hledajíce Boží vůli a záměr.
• Ze širší salesiánské rodiny je to sestra salesiánka Marie Romero s jejím mateřským srdcem a odvahou a jistotou, že Hospodin je s ní i tam, kde jsou mnozí proti ní.

Sestra Vlasta Frkalová

• Sv. Terezka z Lisieux – začala jsem ji mít ráda z knih, zvláště z její autobiografie Dějiny duše. Oslovuje mě její odevzdanost do Boží náruče, dělání malých věcí z lásky a svěřuji jí zpovědníky a těžkosti spojené se zpovědí.
• sv. Marie Dominika Mazzarellová – Na svátek Marie Dominiky jsem se narodila a proto ji beru jako vzor prostého přístupu k životu, poslušnosti vůči představeným (ona byla představená, ale poslouchala Dona Boska a salesiány, které Don Bosko poslal) a je mi sympatická smyslem pro hezké oblékání.
• Sv. Ludmila – je má křestní patronka a je mi sympatická jménem (milá lidu) – což bych také chtěla být. Jmenovala se tak má maminka a babička. Dále je pohřbena ve městě, kde teď bydlím. Mohu se jít modlit k jejímu hrobu. A je patronkou vychovatelek, což máme my FMA být.
• Sv. Jana z Arku  – je má biřmovací patronka a oslovilo mě její spojení se svatými (rozmlouvala s nimi) a její vytrvalost v poslání.

Sestra Jana Tauchmanová 

• Don Bosko, pro jeho úžasné působení mezi mladými
• sv. Terezička od dítěte Ježíše – je mně sympatický její postoj k sebezáporu – ona ho nahrazuje projevy lásky k Ježíši: tedy pozitivní přístup místo negativního. Navenek to může vypadat stejně, ale vnitřní postoj je opačný😉

Přinášíme zprávy o tom, jak se žije ve škole a na intru v Karlíně. O misijní akci během měsíce října na střední Církevní škole Jana Boska v Karlíně nám poreferuje sestra Lída Rybecká. 

“Během měsíce října se studenti i učitelé Církevní střední školy Jana Boska již tradičně zapojili do misijního pečení na podporu Mary´s Meals. Studenti mile překvapili opravdu pestrou a chutnou nabídkou sladkých i slaných dobrot. Díky vybraným příspěvkům se podařilo zajistit jídlo pro 12 dětí na celý rok.” 

A teď se vydáme z přízemí do druhého patra, kde sídlí Domov mládeže, který také spadá pod školu. Jak probíhala tradiční seznamka domu, o tom nám poreferuje nová vedoucí vychovatelka Domova mládeže, sestra Věrka Gajdůšková: “V půlce října proběhla tradiční seznamka domu aneb poznej své spolubydlící SŠ, V0Š napříč patry domu. Při vstupu do společenky si každý vybral foto květiny odkazující na letošní celoroční téma krásy v jejích různých aspektech. Po milém úvodním pozdravu s. Heleny Křenkové – ředitelky komunity – nás právě tato květina odkázala na “stejnorodou” skupinu. V ní jsme poměřovali velikost chodidel, délku prstů na ruce, světlost očí, ale třeba i počet procestovaných zemí. Rekord? Celých 32! U závěrečného nanuku se ještě pěkně chvíli povídalo. Třeba se při tom našem cestování někde ještě potkáme: napříč patry, městy, místy 🙂 “

Po podzimních prázdninách, které nám včera skončily, se z Plzně ozývá sestra Dari Vedrová. Na fotkách můžete vidět i sestru Věrku Gajdůškovou, která přijela až z Prahy a pomáhala s organizací tábora.     

“V našem plzeňském středisku jsme pro děti o podzimních prázdninách uspořádali příměstský tábor se Spejblem a Hurvínkem. Každý den byl uveden krátkým filmem o některém z dobrodružství těchto dvou postaviček, na to navazovaly hry a další aktivity. Užili jsme si i hodně zpěvu s kytarou, pohybových her, sportu, vyrábění (strašák z kartonů, vzducholoď z PET lahve) a také krásného výletu na rozhlednu Chlum a pěší procházky od nám. Republiky (od sochy Spejbla a Hurvínka) přes nutrie u řeky Mže až po dětský park za Plazou. Moc nám pomohlo také krásné slunné počasí a barevná příroda. Děti byly nadšené a vytvořily moc hezkou partu. Takže – jak říká Hurvínek: cha, chá!”

 Přinášíme zprávy o posledním rozloučení se sestrou Alenkou, které proběhlo ve čtvrtek 24.10.2024 v kostele v Brně – Žabovřeskách za účasti skoro všech českých sester salesiánek. Přítomná byla i celá komunita bratří salesiánů z Brna Žabovřesk. Obřady vedl P. František Vavruša. Zúčastnilo se i hodně lidí z farnosti Brno – Žabovřesky i ze střediska mládeže. Celý pohřeb se nesl v duchu vděčnosti. A teď dáme slovo sestře Pavle Mikyskové, ředitelce místní komunity:

„Nadešla Beránkova svatba, Jeho nevěsta se připravila.“ Není to tak dávno, co jsme se těmito slovy modlily, ještě spolu s Alenkou, večerní chvály, a mně přitom proběhlo hlavou: „ Hospodine, to je i o naší Alence“. A za pár dnů… A tak jsme se tento čtvrtek 24.10. 2024 při mši svaté rozloučili s naší Alenkou. A i když to byla pohřební mše svatá a je nám líto, že už tady na zemi s námi není, tak přesto to byl spíš moment vděčnosti a radosti. Vděčnosti za její krásný a odvážný život, za příklad věrnosti a oddanosti Bohu, za její vlídnou, moudrou a laskavou přítomnost, za její hořící srdce a lásku. A radost nám dává to, že Alenka je už přece Doma, už jí nic nehrozí a raduje se s Ježíšem. Alenka si ve svých 97 letech už hluboce přála odejít a Hospodin konečně odpověděl na její touhu… Mše svatá proto byla plná naděje a víry. Otec František Vavruša, který Alenku dlouho duchovně doprovázel, o ní řekl, že to byla „žena naděje“. A naše sestra Zdeňka Švédová, představená sester salesiánek, zase vyzdvihla mj. to, že Alenka upřímně přála každému člověku dobro. Prostě krásná žena i přes svoji vrásčitou tvář a někdy „zamotanou“ mysl. Během uložení do hrobu se v jednu chvíli rozezněl jásavý křik dětí (asi z blízké školky) – to jako by Hospodin Alence sám objednal slavnostní „fanfáru“ podle jejího gusta, protože Alenku důvěrně znal. Na závěr jsme uspořádali malé pohoštění v blízké restauraci U Dvořáků, kde jsme měli všichni možnost zavzpomínat a popovídat si.” Více foto zde.

Misijní nedělí všechno nekončí… Sestra Maki Hanáková z Plzně posílá zprávy o misijním úterý 🙂

“Úterý ve škole je sice krásné, dobrodružné a nevím co ještě, ale je taky náročné. Toto úterý 22. 10. 2024 je speciální. Je po misijní neděli a já nelením a starám se. Začínáme v naší malé klubovně, které říkáme kaple, mší svatou v 7:30 hod., kam přijde společně se mnou dalších tak 6 – 7 lidí. Složení bývá různé. Dnes tomu bylo také tak, ovšem na mši svatou přijel i můj milý host! Kdo to byl? Byla to dobrovolnice Jana Matoušková, která vyjela minulý rok do Indie. Absolvovala přípravu pod Sadbou, proto jsem ji také poznala (Maki je členkou přípravného týmu) a tím pádem i pozvala do naší Církevní školy v Plzni. Vzhledem k tomu, že v úterý mám tři hodiny EV (Etická výchova) a někdy dostanu (asi za odměnu) suplování 🙂 v dalších třídách, přišel mi tento den nejvhodnější. Říkala jsem si: Jana bude mít prostor s dětmi povídat a představit tak svoje misijní působení! A taky že jo! Žáci byli z jejího povídání nadšeni. Já jsem občas pomohla otázkou či mojí oblíbenou aktivitou „přeplněný bus v Indii“. Dvouhodinovka TV (tělesná výchova) se studenty ze SŠ ovšem patřila opět Janě. Jako fyzioterapeutka nám ukázala různé cviky, které poslouží správnému držení těla či mohou pomoci v nějakých bolestech. Zakončila výuku krátkou prezentací o Indii a dokonce měla pochopení pro studenty z oboru ekologie, protože jim ukazovala hlavně to, co se v Indii pěstuje. Myslím, že to byl krásný den ve škole, ze které jsme odcházely po 16:00 hodině s Janou rovnou do cukrárny! Mně nezbývá než vyjádřit poklonu: „Jani, klobouk dolů a díky, že jsem dnes mohla ve škole poprvé trochu odpočívat 🙂 “

Letos 20. října se slavila na celém světě takzvaná misijní neděle, kdy církev rozšiřuje povědomí o misiích, vybírá peníze na misie a dává na světlo různé misijní aktivity. Zároveň vybízí každého pokřtěného k přijetí skutečnosti, že všichni jsme misionáři tam, kde nás Pán posílá a může to být klidně i pouze v kruhu nejbližších.

I my sestry se podílíme různou měrou na této neděli. První svědectví přinášíme z Brna – Žabovřesk, kde sestra Majka Kučerová s dvěma spolči holek (starší a mladší) připravila na misijní koláč dobroty, které holky prodávaly po mši před kostelem. Výtěžek půjde jak jinak než na misie. Podívejte se na fotky, bude vás mrzet, pokud zrovna nejste z Brna, poháry vypadají opravdu lákavě. Holky příprava neskutečně bavila a užily si při tom i kopec zábavy. Děkujeme sestře Majce za organizaci spolč a za realizaci.

Druhé svědectví nám přináší sestra Olinka Landrová, ostřílená dvanáctiletá misionářka na Kubě, která se zrovna měsíc nachází na misionářském kurzu v Římě. I ona posílá zprávy o tom, co na kurze dělá a jak souvisí s misiemi.  “Jsem tady v Římě na misijním kurzu na UPSu (salesiánská univerzita). Je nás celkem 11 FMA a tři sestry z jiných kongregací. Poslední týden v září jsme se nejprve zúčastnily předávání misijních křížů v basilice Panny Marie Pomocnice v Turíně a pak jsme putovaly na Colle Don Bosco, Nizza Monferrato, Mornese (po stopách našich zakladatelů Dona Boska a Marie Dominiky Mazzarellové). Zde na UPSu máme denně dopoledne přednášky na různé misijní témata jako např. spiritualita, komunikace a evangelizace, rodina a misie… A odpoledne další tématická setkání. Byly jsme navštívit sídlo Propaganda Fide Papežských misijních děl a také redakci Agencie Fides. Také jsme měly možnost osobního setkání s naší generální představenou Matkou Chiarou. Je to pro mě velký dar.”

  V sobotu 19. 10. se opět uskutečnila v prostorách SDM v Hradci Králové obnova pro ženy, tentokrát věnovaná tématu uzdravení ženy. Sestra Jana Svobodová při úvodní přednášce vyšla z biblických úryvků, které mluví o uzdravujícím setkání se Boha či Ježíše se ženami v různých životních obtížích. Ženy se pak setkaly s Ježíšovým mocným slovem „Děvče, pravím ti, vstaň, “ které nás může i dnes probudit k životu. Také si připomenuly mj. uzdravení ženy s krvotokem, tvář Boha, který se stará a to v příběhu neplodné Chany, nebo narovnání důstojnosti v úryvku o shrbené ženě. Měly pak možnost spočinout v tichu při adoraci, zastavit se v krásné podzimně zabarvené zahradě, využít přímluvnou modlitbu či svátost smíření. Mohly také sdílet v malých skupinkách, vedených sestrami salesiánkami. Celým odpolednem se nesla naděje, že „Jeho jizvami jsme uzdraveni.“ (Iz 53, 3-5) 

Včera, 17. října 2024, zemřela v Brněnské komunitě v dopoledních hodinách naše nejstarší česká salesiánka Alenka Vojtková. Bylo jí 97 let. Odešla k Pánu v pokoji, zaopatřená svátostmi a obklopená modlitbami a péčí své komunity. Její život byl opravdu pozoruhodný, doporučujeme si přečíst v nekrologu. Svěřujeme do vašich modliteb její duši a taky celé salesiánské dílo v ČR a mladé, pro které se Alenka obětovala a za které se modlila až do konce.

 Vojtková Alenka – parte

Dnes, ve středu 2.10., začala v Římě synoda. Teda řekněme spíš začalo další zasedání, protože synodní proces svolaný papežem Františkem začal už v roce 2021 a od té doby na různých úrovních pokračuje. Na Svatopetrském náměstí se konala mše svatá vedená papežem Františkem a my si můžeme vyslechnout přímého svědka této mše svaté, sestru Janu Markovou, která teď v Říme studuje:

“Musím říct, že to papež naplánoval dokonale 🙂 . Zítra nám začíná studium, takže to byl krásný poslední den prázdnin, který jsem mohla strávit v blízkosti této velké události. Musím říct, že mě mile překvapilo, jak vše dobře fungovalo a bylo připravené. Je vidět, že ve Vatikánu jsou na tyto události zvyklí a umí je dobře zorganizovat. Byl to určitě větší dav, než jsem čekala. Říkala jsem si, středa dopoledne, pracovní den, to si nemůže dovolit každý. Tak každý určitě ne, ale lidí tam bylo nad očekávání hodně. Účastníci synody měli dva předchozí dny duchovní cvičení, které zakončili kající bohoslužbou v úterý večer v bazilice sv. Petra. Já osobně jsem tam nebyla, ale některé mé spolusestry ano. Je možné se podívat zde. A dnes dopoledne tedy mše svatá u příležitosti otevření synody. V zástupu všech účastníků, kteří procházeli náměstím až k hlavnímu oltáři, byla i sestra salesiánka, matka Yvonne Reungoat. Byla 12 let generální představenou. Teď již matkou představenou není, ale pořád se jí říká “Madre”. Dokonce bydlí přímo v naší komunitě (komunita Casa Canta), což jsem si nikdy nemyslela, že se mi poštěstí… A musím říct, že je to žena velmi milá, pokorná, radostná a mateřská. Když se tedy bavíme o salesiánské rodině, účastníkem synody je i bývalý hlavní představený salesiánů, dnes kardinál Ángel Fernández Artime. Papež František obřady zahájil, kázal (to si můžete přečíst nebo poslechnout zde), ale ze zdravotních důvodů bohoslužbu oběti vedl jiný kněz. Po mši svaté však papež nasedl do svého papamobilu a projel se po náměstí mezi lidmi, což je vždy pro lid velká a radostná událost. Potěšilo to i nás, 30 sester, které jsme se z naší komunity této mše zúčastnily. Teď už je jen potřeba se do 27.10. za účastníky synody modlit, aby je Duch svatý vedl. O to tedy prosím i vás, čtenáře tohoto článku.”