Možná máte pocit, že slovo SYNODA je v církvi teď pečené vařené 🙂 . A není se co divit. Před nedávnem byla v Říme ukončena synoda o synodalitě. Dnes přinášíme zprávy z Plzeňské diecéze, která také prožívá svou synodní cestu. Nejde však o to, kolikrát slovo synoda z našich úst zaznívá, ale o to, jak si toto shromáždění dokáže naslouchat, zda je živé a plodné, zda je vedeno Duchem svatým a kam. 
Od pátku 25. října do pondělí 28. října 2024 se v Johannisthalu konalo historicky první Generální shromáždění diecézní synody Plzeňské diecéze, kterého se zúčastnila stovka delegátů a delegátek z různých koutů diecéze. Shromáždění bylo klíčovým momentem, který otevřel cestu ke změnám v životě plzeňské církevní obce. I my sestry salesiánky jsme tam měly přímou účastnici, sestru Hanku Koudelkovou, která nám podává zprávy z této jedinečné události: 
“V pátek 25. 10 jsme měli duchovní obnovu s P. Janem Kotasem, který nás vedl, abychom skutečně odevzdali všechno to, čím žijeme a abychom byli otevřeni tomu, co budeme vnímat při naslouchání Božího slova a sobě navzájem. Po každé přednášce byla adorace a možnost ke svátosti smíření. Celý den jsme mlčeli, abychom byli otevřeni Duchu svatému. Od soboty pak byla práce ve skupinkách v několika blocích a v neděli odpoledne jsme hlasovali první část a v pondělí dopoledne jsme začali s druhou částí.
Atmosféra byla velice milá a přátelská. Byla nádherně připravená liturgie, hlavně slavení mše sv. s krásnými zpěvy i hudbou, což nám moc pomohlo. V sobotu přijelo mezi nás pár hostí, tak zrovna v mojí skupince byl pan opat Samuel (trapista z Nového Dvora) a Kája Řežábek za ekumenu. Bylo to velmi obohacující.”
A teď pár střípků od účastníků:
“Bylo to tak profesionálně připravené setkání, že bych se nebál pozvat jakéhokoliv svého nevěřícího kamaráda, abych mu ukázal, jak fungujeme, aniž bych se za něco styděl.”
“Díky za všechno, co jste do přípravy a samotného setkání vložili. Pro mě osobně to byl zajímavý, inspirativní a nadějeplný čas a těším se na další společnou cestu.”
“Mám z toho dokumentu obrovskou radost, protože jsem se synody dosud aktivně účastnila, ale byla jsem trochu skeptická (přiznávám), jestli z toho něco praktického nakonec “vyleze”. Má nejoptimističtější očekávání byla násobně překonána. Bohu díky.”
“To, co mě opravdu nakoplo, bylo pro mne žité a hmatatelné Kristovo tělo, tvořené živými lidmi (delegáti, kněží, biskup, facilitátoři), kteří po dobu čtyř dní dokázali společně prožívat čas, formulovat současnou situaci naší církve a samozřejmě slavit a chválit Pána. Takže opravdu jedna rodina. Díky za možnost být u toho tvoření a být u Něho, Pána stvoření.”