2. února slavíme v církvi svátek Uvedení Páně do chrámu a tradičně je tento den věnovaný oslavě (vděčnosti) všech, kteří zasvětili svůj život Pánu. Podíváme se do našich diecézí, kde máme naše komunity, jak se tam slavilo. Sestra Eva Liškutinová nám podá zprávy z Hradec Králové, sestra Pavla Mikysková z Brna, sestra Michaela Pitterová z Prahy a sestra Jana Marková přidá, jak se slaví v Římě. Z Plzně bude příspěvek až příští týden, protože tam je setkání řeholníků naplánováno až na 8.2.2025.
Sestra Michaela z Prahy: “Sešli jsme se ve velkém počtu v kostele Všech svatých, odkud jsme šli se zapálenými svíčkami průvodem do katedrály. Rázem jsme se stali turistickou atrakcí: návštěvníci hradu asi nikdy neviděli tolik řeholníků pohromadě, tak si nás fotili víc než pamětihodnosti pražského
hradu 🙂 . 
Liturgie svátku byla krásná. Nakonec jsme se přesunuli do arcibiskupského paláce, kde jsme měli příležitost bavit se mezi sebou, trochu více se poznat. Nechybělo ani něco dobrého k jídlu.” Doplníme, že z Karlínské komunity se kromě sestry Michaeli účastnila i sestra Marie Vavříková a sestra Jana Tauchmannová.
Sestra Eva z Hradce: “V sobotu 1. 2. 2025 se setkalo několik desítek řeholnic a řeholníků při mši svaté v katedrále Sv. Ducha v Hradci Králové s biskupem Janem Vokálem. Ve stejnou dobu byl i pohřeb maminky budoucího biskupa P. Prokopa Brože, takže někteří z řeholních rodin jeli na pohřeb do Červeného Kostelce. V kázání pan biskup mluvil o víře a důvěře a zde je pár jeho myšlenek: “Jsme povolaní, abychom se více než druzí spoléhali na Krista, neboť Jeho milost nám stačí. Víra je důvěra, která nám umožní i na rozbouřeném moři klidně usnout. Jako poutníci naděje máme mít zrak upřený na druhý břeh, tam je náš domov.” Po mši svaté jsme se na biskupství zahřáli teplým čajem či kávou. Vyslechli jsme zamyšlení naší spolusestry Jany Svobodové o duchovním mateřství a otcovství, kde zazněla slova z Izaiáše (34):
Plesej! Rozšiř místo ve svém stanu! Neboj se! Plesej, neplodná – to je slovo pro naše komunity pro každého z nás. I když jsme v něčem neplodní, máme se radovat, protože právě tam nás Bůh chce učinit plodnými. 
Bůh se stará i o mně jako Dobrý pastýř. Pokud s Ním mám osobní zkušenost, Bůh se stará o mě a činí mě otcem, matkou. Jako např. Don Bosko, který byl sirotek (otec mu zemřel ve 2 letech), Bůh se ho dotkl a on se stal Otcem mladých. Naše kláštery by mohly být místem naslouchání a doprovázení. Cíl našeho života je Mariánský, tedy aby se Kristus zrodil v nás a rodil se skrze nás. Pan biskup pak informoval o dění v diecézi i mimo diecézi, o národní pouti v Římě… Po modlitbě jsme s chutí snědli výborný guláš a konverzovali mezi sebou. Novým návrhem bylo tato setkání pořádat každý rok u jiných řeholníků, abychom se vzájemně poznávali a hned byl panem biskupem tento návrh přijat. Tak možná za rok bude setkání u salesiánů v Pardubicích 🙂 .” Z Hradecké komunity se účastnily kromě sestry Evy a Jany také sestra Marie Hušková.
Sestra Pavla z Brna: “V sobotu dopoledne 1. února jsem vyrazila do katedrály na Petrově na setkání zasvěcených žen a mužů s biskupem Pavlem Konzbulem. Setkání začalo přednáškou sestry M. Františky Eleny Sebíňové, CSC. Hovořila o jejich Matce zakladatelce Marii Rose Vůjtěchové, CSC (v současnosti probíhá diecézní část beatifikačního řízení). Potom byla mše svatá, při které jsme obnovili své sliby a otec biskup, který sršel humorem také mj. řekl:“ Základem v životě není dávání, ale přijímání. Máme mít otevřenou a přijímající náruč pro Krista jako měl Simeon a vzít Ježíše do naší náruče v srdci.“ A pak jsme na chvilku šli na biskupství, kde se vytáhlo biskupské vnitřní vytápění v tekuté formě (třešňovice či višňovka) a každý si mohl také pojíst nějaký ten chlebíček a pokud to zvládal, tak si přitom i s někým popovídat. Byli tam také někteří spolubratři salesiáni, tak to bylo fajn.”
Sestra Jana z Říma: “Já měla možnost slavit hned třikrát, ale zase nejsem tady jen kvůli slavení. Vybrala jsem si tedy jednu a půl oslavy. Že tomu nerozumíte? Čtěte dál 🙂 
První oslava se konala ve čtvrtek 30.1. na České koleji Nepomucenum. V 17 hodin jsme se setkali na adoraci, poté následovala modlitba nešpor s promluvou. Zakončili jsme setkání při agapé u skvělého českého chleba, guláše a knedlíků z kuchyně sester boromejek na Nepomucenu. Bylo nás asi 25, Čechů o něco více než Slováků. Bylo moc hezké si popovídat v rodné řeči a trochu poznat naše osudy, ať tu studujeme nebo pracujeme. Další oslava se konala v sobotu 1.2., kdy byla v 17 hodin možnost účastnit se s papežem Františkem slavnostních Nešpor. 
Vstup do baziliky sv. Petra byl pouze pro zasvěcené osoby. Této oslavy jsem se účastnila tak napůl, jelikož jsme se s komunitou účastnily (modlily) na dálku pomocí televizního přenosu. Papež měl po krátkém čtení při nešporách malou vsuvku: nás zasvěcené povzbudil a promluvil o 3 slibech – chudobě, čistotě a poslušnosti. Poslední oslava, které jsme se neúčastnila, byla v neděli 2.2., kdy šli řeholníci průvodem z kostela Santa Croce di Gerusalemme do Lateránské baziliky. Prošli Svatou bránou a v bazilice se pomodlili nešpory.”