Archiv pro měsíc: Únor 2025

  Žáci Církevní střední školy Jana Boska v Praze Karlíně díky kreativnímu přístupu jistých učitelů (kterým patří velký dík, neboť z jejich strany to vyžadovalo rozmanitou přípravu) připravili žákům nevšední týden. O co vlastně šlo? O to se s námi podělí paní učitelka Anna Beránková, která je zároveň aspirantkou (kandidátkou) u sester salesiánek.

“V naší škole jsme se rozhodli věnovat jeden celý týden udržitelnosti a ekologii, a tak vznikl program „Udržitelně: týden pro Zemi, týden pro nás“. Cílem bylo ukázat žákům, že péče o životní prostředí není jen globální téma, ale že každý z nás může přispět ke změně.

Celý týden jsme zahájili společným úvodem, kde jsme si připomněli, proč je důležité starat se o naši planetu. Žáci se dozvěděli o dopadech klimatické krize na různé části světa – od sucha a nedostatku vody v zemích třetího světa po plastové znečištění oceánů. Povídali jsme si také o tom, jak jejich každodenní rozhodnutí, například výběr potravin, oblečení nebo používání technologií, ovlivňují stav planety.

V průběhu týdne si žáci v různých předmětech zkoušeli rozmanité aktivity. Zkoumali například, které kontinenty mají na počet obyvatel největší bohatství a zda je snazší zavádět udržitelná opatření pro bohaté nebo chudé státy (zjistili jsme, že lépe můžou situaci ovlivnit bohaté státy např. v Evropě). V matematice žáci počítali, o kolik se díky tepelnému čerpadlu snížili emise v budově, kde se nachází škola, či jaké množství plastového odpadu mohou za rok ve škole vytřídit. Dále se zamýšleli nad ekologickými dopady sociálních sítí a umělé inteligence a diskutovali o tom, jak jejich digitální stopa ovlivňuje životní prostředí. Mnozí se také zapojili do praktických aktivit, například ekologického úklidu. Díky těmto aktivitám si mohli žáci sami lépe uvědomit, jak mohou v běžném životě dělat udržitelnější rozhodnutí.

Na závěr týdne jsme se všichni sešli a ověřili si, co všechno jsme se během těchto dní naučili. Žáci ve skupinách vyplňovali vědomostní kvíz, který zahrnoval otázky ze všech aktivit týdne. Nejlepší tým byl odměněn, hlavním cílem však nebylo vyhrát, ale uvědomit si, jak můžeme společně přispět k lepší budoucnosti nás i naší planety.”

Dnes si církev připomíná svátek Stolce svatého Petra. Ačkoli se z názvu může zdát, že oslavujeme nějakou neživotnou věc, oslavujeme vlastně toho, kdo na stolci seděl. Svatého Petra, prvního papeže. A zároveň se modlíme za všechny jeho nástupce. Dnes tedy zvláště za papeže Františka. Tento svátek je spojen s bazilikou svatého Petra ve Vatikánu, tak se spojujeme s naší sestrou Janou Markovou, aby nám oslavu přiblížila.

“Stolec svatého Petra tvoří součást oltáře ve vatikánské bazilice. Dnes je jediný den v roce, kdy je ozdoben sto svíčkami a socha svatého Petra je slavnostně oblečena. Protože je dnes sobota, nemeškala jsem a vydala jsem se do baziliky to vše shlédnout, zda jsou tyto údaje pravdivé. Svíčky jsem tedy nepočítala, tomu musíme věřit, vše ostatní je pravda 🙂 . Mimochodem, když už jsme u sochy svatého Petra, který skoro nemá palec u nohy, jak mu jej po staletí návštěvníci hladili 🙂 , víte, jaká socha se tyčí nad ním? Pro salesiánskou rodinu velká pocta, přímo Don Bosko! Takže dnes děkujeme Bohu za papeže a za naše představené. A modlíme se, aby jim Pán dával sílu a moudrost a pokoru. Jak víme, papež je v nemocnici, dnes v 17 hodin se před nemocnicí Gemelli shromáždí lid k modlitbě růžence – a to rozhodně ne poprvé. Ale ať jsme kdekoli, Bůh slyší naše modlitby, to se nebojme…”

Jak jsme slibovali, došlo i na zprávy z Plzeňské diecéze – setkání řeholníků se zde konalo až v sobotu 8.2., proto přinášíme zprávy až nyní. Naše sestry byly zastoupené polovinou komunity (dvě), protože další dvě se účastnily mládežnických akcí (Cagliero a Salesiánští animátoři). Dáme tedy slovo sestře Dari Vedrové: “Svátek zasvěceného života jsme slavili až v sobotu 8. února setkáním s otcem biskupem Tomášem Holubem v katedrále sv. Bartoloměje. Zahájili jsme průvodem se svíčkami z biskupství do katedrály. Následovala mše svatá, při které bylo hezkým symbolickým úkonem předávání rozžatých svíček otci biskupovi v rámci obětního průvodu. Svíce pak byly vystaveny na stojánku před obětním stolem. Na závěr mše sv. jsme zazpívali Te Deum a přesunuli se na biskupství, kde byla přednáška P. Pavla Pohla z řádu bosých karmelitánů na téma kultura soucitu, která vycházela z biblického verše Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. P. Pohl byl kdysi žákem otce biskupa v náboženství na církevní škole v Praze u voršilek. Setkání bylo zakončeno občerstvením s pizzou, čajem a kávou a volným povídáním. Neslo se ve velmi pěkném bratrsko-sesterském duchu a vzpomínka patřila i těm, kdo „padli“ s chřipkou.”

2. února slavíme v církvi svátek Uvedení Páně do chrámu a tradičně je tento den věnovaný oslavě (vděčnosti) všech, kteří zasvětili svůj život Pánu. Podíváme se do našich diecézí, kde máme naše komunity, jak se tam slavilo. Sestra Eva Liškutinová nám podá zprávy z Hradec Králové, sestra Pavla Mikysková z Brna, sestra Michaela Pitterová z Prahy a sestra Jana Marková přidá, jak se slaví v Římě. Z Plzně bude příspěvek až příští týden, protože tam je setkání řeholníků naplánováno až na 8.2.2025.

  Sestra Michaela z Prahy: “Sešli jsme se ve velkém počtu v kostele Všech svatých, odkud jsme šli se zapálenými svíčkami průvodem do katedrály. Rázem jsme se stali turistickou atrakcí: návštěvníci hradu asi nikdy neviděli tolik řeholníků pohromadě, tak si nás fotili víc než pamětihodnosti pražského
hradu 🙂 . Liturgie svátku byla krásná. Nakonec jsme se přesunuli do arcibiskupského paláce, kde jsme měli příležitost bavit se mezi sebou, trochu více se poznat. Nechybělo ani něco dobrého k jídlu.” Doplníme, že z Karlínské komunity se kromě sestry Michaeli účastnila i sestra Marie Vavříková a sestra Jana Tauchmannová. 

Sestra Eva z Hradce: “V sobotu 1. 2. 2025 se setkalo několik desítek řeholnic a řeholníků při mši svaté v katedrále Sv. Ducha v Hradci Králové s biskupem Janem Vokálem. Ve stejnou dobu byl i pohřeb maminky budoucího biskupa P. Prokopa Brože, takže někteří z řeholních rodin jeli na pohřeb do Červeného Kostelce. V kázání pan biskup mluvil o víře a důvěře a zde je pár jeho myšlenek:  “Jsme povolaní, abychom se více než druzí spoléhali na Krista, neboť Jeho milost nám stačí. Víra je důvěra, která nám umožní i na rozbouřeném moři klidně usnout. Jako poutníci naděje máme mít zrak upřený na druhý břeh, tam je náš domov.” Po mši svaté jsme se na biskupství zahřáli teplým čajem či kávou. Vyslechli jsme zamyšlení naší spolusestry Jany Svobodové o duchovním mateřství a otcovství, kde zazněla slova z Izaiáše (34): Plesej! Rozšiř místo ve svém stanu!  Neboj se!  Plesej, neplodná – to je slovo pro naše komunity pro každého z nás. I když jsme v něčem neplodní, máme se radovat, protože právě tam nás Bůh chce učinit plodnými. Bůh se stará i o mně jako Dobrý pastýř. Pokud s Ním mám osobní zkušenost, Bůh se stará o mě a činí mě otcem, matkou. Jako např. Don Bosko, který byl sirotek (otec mu zemřel ve 2 letech), Bůh se ho dotkl a on se stal Otcem mladých. Naše kláštery by mohly být místem naslouchání a doprovázení. Cíl našeho života je Mariánský, tedy aby se Kristus zrodil v nás a rodil se skrze nás. Pan biskup pak informoval o dění v diecézi i mimo diecézi, o národní pouti v Římě… Po modlitbě jsme s chutí snědli výborný guláš a konverzovali mezi sebou. Novým návrhem bylo tato setkání pořádat každý rok u jiných řeholníků, abychom se vzájemně poznávali a hned byl panem biskupem tento návrh přijat. Tak možná za rok bude setkání u salesiánů v Pardubicích 🙂 .” Z Hradecké komunity se účastnily kromě sestry Evy a Jany také sestra Marie Hušková. 

Sestra Pavla z Brna: “V sobotu dopoledne  1. února jsem vyrazila do katedrály na Petrově na setkání zasvěcených žen a mužů s biskupem Pavlem Konzbulem. Setkání začalo přednáškou sestry M. Františky Eleny Sebíňové, CSC. Hovořila o jejich Matce zakladatelce Marii Rose Vůjtěchové, CSC (v současnosti probíhá diecézní část beatifikačního řízení). Potom byla mše svatá, při které jsme obnovili své sliby a otec biskup, který sršel humorem také mj. řekl:“ Základem v životě není dávání, ale přijímání. Máme mít otevřenou a přijímající náruč pro Krista jako měl Simeon a vzít Ježíše do naší náruče v srdci.“ A pak jsme na chvilku šli na biskupství, kde se vytáhlo biskupské vnitřní vytápění v tekuté formě (třešňovice či višňovka) a každý si mohl také pojíst nějaký ten chlebíček a pokud to zvládal, tak si přitom i s někým popovídat. Byli tam také někteří spolubratři salesiáni, tak to bylo fajn.”

Sestra Jana z Říma: “Já měla možnost slavit hned třikrát, ale zase nejsem tady jen kvůli slavení. Vybrala jsem si tedy jednu a půl oslavy. Že tomu nerozumíte? Čtěte dál 🙂 První oslava se konala ve čtvrtek 30.1. na České koleji Nepomucenum. V 17 hodin jsme se setkali na adoraci, poté následovala modlitba nešpor s promluvou. Zakončili jsme setkání při agapé u skvělého českého chleba, guláše a knedlíků z kuchyně sester boromejek na Nepomucenu. Bylo nás asi 25, Čechů o něco více než Slováků. Bylo moc hezké si popovídat v rodné řeči a trochu poznat naše osudy, ať tu studujeme nebo pracujeme. Další oslava se konala v sobotu 1.2., kdy byla v 17 hodin možnost účastnit se s papežem Františkem slavnostních Nešpor. Vstup do baziliky sv. Petra byl pouze pro zasvěcené osoby. Této oslavy jsem se účastnila tak napůl, jelikož jsme se s komunitou účastnily (modlily) na dálku pomocí televizního přenosu. Papež měl po krátkém čtení při nešporách malou vsuvku: nás zasvěcené povzbudil a promluvil o 3 slibech – chudobě, čistotě a poslušnosti. Poslední oslava, které jsme se neúčastnila, byla v neděli 2.2., kdy šli řeholníci průvodem z kostela Santa Croce di Gerusalemme do Lateránské baziliky. Prošli Svatou bránou a v bazilice se pomodlili nešpory.”