Archiv autora: Jana Marková

Sestra Maki Hanáková z Plzně se v pátek a v sobotu 11. – 12.4.2025 účastnila setkání mládeže s biskupem Tomášem Holubem v Karlových Varech. Píše nám zprávy, jak setkání probíhalo:

“Téma našeho společného setkání bylo – Být poutníky naděje.

V pátek brzy odpoledne hlavní organizační tým a my spolupracovníci jsme vyrazili do Karlových Varů. Toto setkání se vždy odehrávalo v Plzni, takže tahle akce byla v tomto směru jedinečná. Spalo se v ZŠ, která byla ochotná (i když nás neznala) hostit v tělocvičně asi sedmdesát mladých lidí. Vše bylo skromné, ale velmi přátelské a vlastně stmelující. V pátek večer se začalo společnou seznamovací hrou, poté následoval večer chval v kostele sv. Máří. Bylo to velmi studené prostředí, ale troufnu si říci, že díky společné modlitbě, možnosti jít na přímluvnou modlitbu či k svátosti smíření se vytvořilo „duchovní teplo lásky“. Zdálo se mi, že se nechce nikomu odejít.

Sobotní program byl zahájen společnou modlitbou, následovaly různé přednášky a také sportovní workshop. Velmi zajímavý byl host Josef Prokeš, polední mše sv. byla nesmírně krásná, dokonce přišel i biskup František Radkovský. Po ní nechyběl oběd a pěší okruh po Varech. Vše jsme zakončili společně v kostele, ve kterém nám Tomáš Holub požehnal a vyslal do svých domovů. Bohu díky za vše krásné, co se odehrálo v srdcích mladých lidí.”

Máme 14. v měsíci a tento den si připomínáme odjezd první misijní výpravy do Ameriky. Je to tedy vhodný den pro to, abychom vám představili nové misionářky, které obdržely na konci března své misijní destinace a za nějaký čas odjedou na místa svého misijního působení. 

S. Gayo Cecilia (URU ) – Provincie Panny Marie Míru – Bolívie 

S. Pham Thi Lai Marie (VTN) – Vizitatorie Marie Matky církve, Řím

S. Ramírez Sánchez Catherine Ivonne (CIL) – Antily (Kuba, Portoriko, Dom. republika) 

S. Sangma Beronica (INS) – Provincie Svaté rodiny – Lombardie, Itálie 

S. Tran Thi Hong Loan Maria Goretti (VTN) – Provincie PM Aparecida – Sao Paolo, Brazílie 

S. Tran Thi Huyen Maria Bosco (VTN) – Austrálie, Šalamounovy ostrovy a Samoa 

Protože sestra Jana Marková, která je na studiích v Římě, nové misionářky osobně zná (celý rok se zde na misie připravují), položila dvěma z nich otázky, abychom se mohli více obohatit tím, jak prožívají své povolání.

Sestra Cecílie z Uruguaye:

1. Jak jsi objevila své misionářské povolání?

“Už od dětství jsem cítila misionářský neklid, a jak jsem rostla, dělala jsem rozhodnutí, které mě vždy přiváděly blíže k druhým, tudíž rozhodnutí misionářské.
V roce 2012 jsem byla rok dobrovolnicí v Angole. Tam jsem se seznámila s FMA. Po návratu do vlasti jsem vstoupila do institutu s tím, že bych jednou chtěla odejít na misie “Ad gentes” (k jiným národům)”

2. Co se ti líbí na tvé destinaci a čeho se naopak bojíš?

“Bolívie je pro mě novou skutečností, kterou musím poznat, a jdu tam s otevřeným srdcem, abych viděla Boha v tvářích lidí a podělila se s nimi o svou zkušenost s Boží láskou.
S tím souvisí i můj strach, že tváří v tvář novému můžu lpět na tom, co už znám, v bezpečí toho, co jsem už zažila, což ztěžuje působení Ducha.”

Sestra Maria Bosco z Vietnamu: (na fotce úplně vlevo)

1. Jak jsi objevila své misionářské povolání?
“Na tuto otázku není snadné stručně odpovědět. Mohu říci, Bůh si mě vyvolil a krok za krokem připravoval pro toto povolání: Osmnáct let jsem prožila v rodině a ve farnosti, věnovala jsem se studiu a prohlubování katechismu a církevních dějin. Toto studium ve mně vzbudilo pocit vděčnosti vůči misionářům, těm, kteří s obětavostí, odvahou a velkorysostí přinesli do Vietnamu semínka evangelia. Od té doby jsem cítila, že Bůh chce, abych se stala misionářkou. Když jsem byla na střední škole, měla jsem touhu zasvětit se Bohu. Se svými tehdejšími znalostmi jsem si myslela, že stát se řeholnicí znamená být misionářkou. Když jsem si měla vybrat vysokou školu, rozhodla jsem se zapsat na „Hanojskou kulturní univerzitu“, protože jsem si myslela, že tam budu moci poznat různé kultury světa a že to bude dobrá příprava na misie. Během let formování před mými prvními sliby i po nich jsem opakovaně vyjadřovala před svými představenými své přání být misionářkou. Po mých věčných slibech mě moje představená poslala do Říma, abych se naučila italsky a připravila se na misionářskou službu.”

2. Co se ti líbí na tvé destinaci a čeho se naopak bojíš?
“Byla jsem vyslána do komunity Honiara – Šalamounovy ostrovy. Jsem velmi šťastná ze svého určení: moje budoucí provincie není velká, ale sestry jsou prý velmi přátelské, otevřené a laskavé. Jsou tam dvě komunity, složené z misionářek i místních sester. Lidé jsou prý velmi otevření a vstřícní, misionáře mají rádi. Úředním jazykem je zde angličtina. Od svého vstupu do institutu (2012) jsem se připravovala na své misionářské povolání tím, že jsem sama studovala angličtinu. Mám raději horko než zimu. A na Šalamounových ostrovech je horko po celý rok 🙂

Upřímně řečeno, když jsem nevěděla, kam jdu, trochu jsem se bála. Ale po období modliteb, rozlišování a naslouchání slovům Matky Chiary a sestry Ruth – rádkyně pro misie, a poté, co jsem poznala svůj cíl, jsem se už nebála. Vím, že v misionářském životě je mnoho výzev a že mám také mnoho omezení, ale vždy cítím, že mě Bůh velmi miluje. Jsem vděčná za salesiánské charisma, jsem vděčná Institutu. Cítím odpovědnost předávat toto charisma dalším generacím, mladým lidem. Prosím, modlete se za mě, abych svůj život vždy zaměřovala na Ježíše, abych měla odvahu žít podle jeho vůle a spolu se svými sestrami sloužit chudým mladým lidem v salesiánském duchu. Děkuji!”

Děkujeme za rozhovor a děkujeme Bohu, že se každý rok najdou sestry, které odjíždění na misie “Ad gentes”, tzn. opouští svou zem a přijímají destinaci, kterou jim Bůh skrze představené určil. Nicméně i ti z nás, kteří misijní povolání “Ad gentes” nemáme, máme všeobecné povolání být misionáři všude tam, kam nás Bůh pošle, počínajíc vlastní rodinou, školou, prací. Na to nezapomínejme 🙂

Naše novicka Maruška Machová má za sebou již rok a půl noviciátu v Karlínské komunitě. Ve druhém roce se tradičně koná takzvaná noviciátní praxe. Dáme jí slovo, aby nám řekla, jak ji prožila:

“Moje noviciátní praxe byla složená ze tří návštěv našich komunit.
          Na první návštěvu jsem jela do komunity, kterou máme v Hradci Králové. S místní komunitou jsem prožila část komunitního setkání, na kterém jsem se dozvěděla informace o ,,strenně“ na tento rok. Byla jsem navštívit děti a kolegyně, se kterými jsem v minulosti prožila tři roky na Církevní základní škole. Byla to velmi krásná setkání. Také jsem byla zapojena do mládežnické scholy, do úklidu, do práce na zahradě a uvařila jsem oběd pro komunitu.
          Druhou návštěvu jsem prožila v Plzeňské komunitě. Začala slavnostní večeří, které se zúčastnily sestry z místní komunity, já a slečna, která zde končila svoji praxi v rámci svého studia. Prohlédla jsem si prostory našeho díla, které slouží volnočasovým aktivitám. Navštívila jsem místní Církevní Základní školu, kterou mě provedla naše sestra Maki Hanáková, která je “školní spirituálkou”. Prožila jsem s místní komunitou půldenní duchovní obnovu. Byla jsem zapojena do dvoudenní akce pro mládež, na které spolupracují naše sestry se salesiány a s mladými. V Plzni mají naše sestry svěřenou farnost Skvrňany (Pastorační centrum Skvrňany). Zúčastnila jsem se farní nedělní mše, která se koná v krásných prostorech Adventistické církve.
           Závěrečnou návštěvu mé noviciátské praxe jsem prožila v Brněnské komunitě. Brněnská komunita je velmi zapojená do salesiánského díla v Žabovřeskách, které je svěřené salesiánům. Účastnila jsem se vysokoškolského spolča, dívčího klubu, tvoření keramiky, přípravy dětí na první zpověď a pátečního oběda se salesiány a jejich zaměstnanci. S naší sestrou Majkou Kučerovou jsem šla upravit hrob naší zemřelé sestry Alenky Vojtkové. Setkala jsem se s přáteli a uvařila jsem pro komunitu nedělní oběd. Při této závěrečné návštěvě jsem zavzpomínala na své první setkání se sestrami salesiánkami a na období, které předcházelo mému vstupu do formace, protože se uskutečnilo v této komunitě.”

Dnes, 25.3. 2025, byl na Generální kapitule bratří salesiánů v Turíně zvolen 11. nástupce Dona Boska. Je jím don Fabio Attard SDB. Zajímavostí je, že na na Generální kapitule nebyl přítomen. Musí se tedy do Turína co nejrychleji dopravit 🙂

Fabio Attard se narodil 23. března 1959 na ostrově Gozo na Maltě a vyrůstal ve Victorii, kde navštěvoval státní základní a střední školu. Jeho povolání se začalo formovat během let strávených v kněžském semináři na ostrově Gozo (1975-1978). Následně absolvoval salesiánský aspirantát na Savio College v Dingli na Maltě a poté se připravoval na noviciát v Dublinu. Dne 8. září 1980 složil řeholní sliby jako salesián Dona Boska v irském Maynoothu.

P. Attard pokračoval ve studiu s velkým nasazením a získal titul z teologie na Papežské salesiánské univerzitě (UPS) a licenciát z morální teologie na prestižní Accademia Alfonsiana v Římě. Na kněze byl vysvěcen 4. července 1987 a ujal se služby v pastoraci a akademickém výzkumu.

Misionář a vychovatel ve službě světu

Misionářský duch otce Attarda se projevoval již od prvních let jeho salesiánského života. V letech 1988-1991 byl členem skupiny salesiánů, kteří zahájili novou přítomnost kongregace v Tunisku, v převážně nekřesťanském prostředí, kde položil základy evangelizační a vzdělávací služby. Po návratu na Maltu převzal vedoucí úlohu jako rektor Salesiánské školy svatého Patrika a Salesiánské oratoře, kde působil v letech 1993-1996.

V roce 1999 otec Attard dokončil doktorát na téma svědomí v anglikánských kázáních Johna Henryho Newmana na Milltown Institute for Philosophy and Theology. Díky svým odborným znalostem se stal členem pedagogického sboru Papežské salesiánské univerzity, kde doprovázel doktorské práce na Accademia Alfonsiana a podílel se na akademické přípravě budoucích teologů.

Vizionář (snílek) pro službu mládeži

Role otce Attarda jako globálního vůdce se naplnila v roce 2008, kdy byl během 26. generální kapituly zvolen generálním rádcem pro službu mládeži. V roce 2014 byl znovu zvolen na druhé funkční období a tuto funkci zastával až do roku 2020, kdy vedl kongregaci v jejím poslání pro mladé lidi a s mladými lidmi.

Pod jeho koordinací byl vydán Salesiánský pastorační rámec pro mládež (2013), základní dokument, který nabízí aktualizované pokyny pro salesiánskou pastoraci po celém světě. P. Attard podporoval celosvětové iniciativy, jako byl Mezinárodní kongres o službě mládeži a rodině (Madrid, 2017), a koordinoval aktivity zaměřené na řešení problémů, jako je marginalizace, chudoba a migrace.

Posílil také misijní dobrovolnické programy a upevnil technické a odborné vzdělávání (TVET) prostřednictvím iniciativ, jako je Don Bosco Tech Africa a Don Bosco Tech ASEAN, a zastupoval salesiány na důležitých mezinárodních fórech věnovaných politice mládeže, migraci a zaměstnanosti mladých lidí v Bruselu a New Yorku.

Most mezi teologií a pastorací

Kromě administrativních povinností se otec Attard vždy vyznačoval jako stavitel mostů mezi teologií a pastorační péčí. V roce 2005 založil a vedl na Maltě Pastorační vzdělávací institut, který se věnuje vzdělávání laiků zabývajících se pastorační péčí. Nadále vyučoval jako hostující profesor na Papežské salesiánské univerzitě a přispíval k intelektuálnímu a duchovnímu rozvoji salesiánských vychovatelů a jejich spolupracovníků.

Jeho přínos pro univerzální církev byl oceněn v roce 2018, kdy ho papež František jmenoval konzultorem Dikasteria pro laiky, rodinu a život. Jeho účast na synodě o mládeži (2018) zdůraznila jeho odhodlání dát mladým lidem hlas a podpořit jejich větší integraci do života církve.

Vůdce pro budoucnost salesiánské kongregace

Na konci svého působení ve funkci generálního rádce byl otec Attard pověřen koordinací salesiánské a laické formace v Evropě v letech 2020-2023. Tento projekt vedl k vytvoření magisterského programu pro formaci salesiánů a laických spolupracovníků, který dnes řídí Papežská salesiánská univerzita ve spolupráci se sektorem pro pastoraci mládeže.

Pokračování snu Dona Boska

P. Fabio Attard povede jako nový hlavní rektor kongregaci 13 750 zasvěcených salesiánů, kteří jsou organizováni v 92 provinciích a působí ve 136 zemích. Díky své hluboké spiritualitě, charismatické vizi, brilantnímu akademickému vzdělání a desítkám let zkušeností je plně připraven oživovat a řídit salesiánskou kongregaci a salesiánskou rodinu v 21. století.

Jeho zvolení představuje nový úsvit pro salesiánskou kongregaci. Věříme, že pod jeho vedením bude kongregace nadále růst jako celosvětová síla v oblasti vzdělávání, evangelizace a sociální transformace. Modleme se, aby P. Attard byl schopen zapojit a motivovat salesiány, laické spolupracovníky a mladé lidi na celém světě, aby pokračovali v poslání Dona Boska: být svědky a nositeli Boží lásky k mladým lidem, zejména těm nejpotřebnějším.

Zdroj: https://www.infoans.org/sezioni/notizie/item/23833-italia-don-fabio-attard-11-successore-di-don-bosco-alla-guida-della-congregazione-salesiana

O víkendu 21.-23.3. jsme se sjely do naší komunity v Hradci Králové – Kuklenách, abychom  se vzájemně setkaly a povzbudily v našem salesiánském životě i poslání. Víc už nám prozradí sestra Lenka Vaculová:

“V pátek večer jsme sdílely novinky ze života v našich komunitách a den jsme zakončily modlitbou před křížem.

V sobotu dopoledne jsme se v novém Adalbertinu zúčastnili konference o Evangelizaci a velice jsme ocenily slovo P. Daniela Víchy. Otec Daniel mimo jiné řekl: „ Evangelizovat neznamená předávat informace, ale živého Krista. Znamená to též mít pozitivní vztah ke Kristu. Stejně jako Bůh v nás nepřestává vidět krásu, je třeba milovat tento svět a pomáhat lidem nacházet a vidět otisky reality. Po obědě jsme se sdílely ve skupinách a vyslechly si přednášku salesiána Filipa Mareše o pastoraci povolání. Po mši svaté a večeři jsme se on-line přesunuly do Turína na setkání se salesiánem Liborem Všetulou, který s námi sdílel novinky z generální kapituly salesiánů, která právě probíhá a podělil se s námi i o svůj pohled na evangelizaci a práci s mládeží a život salesiána v aktivní pastoraci. Večer jsme zakončily posezením v nově zrekonstruovaných prostorách a komunitním zázemí sester z Hradce.

V neděli dopoledne nás provinciálka Zdeňka Švédová se sestrou Evou Liškutinovou seznámily s průběhem Tříleté verifiky, které se zúčastnily spolu s litevskou sestrou Irute v lednu ve Fatimě. Po farní mši svaté nás už čekalo pouze kolečko hodnocení, úklid a balení. Po obědě jsme se rozjely do svých komunit povzbuzeny a s vděčností za možnost setkání a sdílení.” Více foto zde.

 Dnes slavíme v církvi velkou postavu, svatého Josefa. Je také patronem našeho Institutu. Naše komunity nesou jména svatých, kteří je chrání. A tak svatý Josef chrání komunitu v Praze – Kobylisích. A jak je jejím dobrým zvykem, každoročně zve naši druhou pražskou komunitu v Praze – Karlíně na společnou oslavu. Tak se stalo také v pondělí 17.3. Poslechněme si sestru Vlastu Frkalovou, která nám o společné oslavě řekne víc.

“V pondělí 17.3.2025 se dvě pražské komunity sester FMA sešly v kapli sv. Josefa v domě sester v Praze-Kobylisích na modlitbu večerních chval. Po ní nás sestra Zdeňka Korousová, ředitelka místní komunity, všechny přivítala a pozvala na večeři. Po malém přípitku ke cti sv. Josefa už se rozvinulo povídání při pojídání a vytvořila se hezká rodinná atmosféra se vzpomínkami na společné zážitky z minulosti.”

Máme dobu postní a s ní spojenou praxi konání modliteb křížové cesty. Naše komunity se ji pravidelně modlí v pátky nebo v jiný vhodný den. Komunita v Brně se rozhodla vykonat si křížovou cestu v přírodě. V našich českých luzích a hájích můžeme v přírodě najít mnoho krásných ztvárnění křížové cesty. Jedna z nich je v Popicích, kam se sestry vydaly v neděli 16.3. Spojily to se mší svatou v Židlochovicích, s obědem v Hustopečích a s cukrárnou “U Bukovského”. Jak tedy vidíte, byl to tedy i takový komunitní výlet 🙂 . Tady se můžete o zdejší křížové cestě dočíst něco víc. A zároveň vás vyzýváme v tyto jarní dny, objevte nějakou venkovní křížovou cestu i v blízkosti vašeho bydliště.

Sestra Eva Liškutínová zpracovala zajímavou úvahu o letošních mezináboženských “náhodách”. Dělíme se o ni také s vámi:

Ramadán, čas modlitby a smíření pro dobro Stvoření

Francesca Sabatinelli (www.vaticannews.va/it  z 1. 3. 2025)

1. března začal svatý měsíc pro islám, který zahrnuje půsty, modlitby a charitativní činy. Mustafa Cenap Aydin, sociolog náboženství, ředitel Institutu Tevere – Centra pro dialog napsal, že letošní shoda s postní dobou, která začala 5. března, je objetím mezi dětmi Abrahama, které kráčejí spolu.

Ramadán a postní doba jsou pro muslimy a křesťany časem, kdy mohou hluboce přemýšlet o společných tématech. Pro obě skupiny je to období půstu a rozjímání, kdy jsou věřící povoláni přemýšlet o svém životě, o svém vztahu ke Stvoření a ke Stvořiteli. Muslim Mustafa Cenap Aydin, sociolog náboženství, ředitel Institutu Tevere – Centra pro dialog, se v rozhovoru pro vatikánská média pozastavuje nad významem svatého měsíce pro muslimy, který začal, 1. března 2025, tedy o pouhých pět dní dříve než křesťanský půst (začal 5. března). „Tato shoda okolností,“ vysvětluje, „řekl bych, že je to objetí mezi dvěma bratry,  syny Abrahamovými, kteří  kráčí spolu. Konkrétním příkladem toho je dokument Abu Dhabi o lidském bratrství, který podepsali papež František a velký imám Ahmad Al-Tayyeb. Toto období může muslimům a křesťanům velmi pomoci lépe porozumět základním otázkám života.

Je třeba také poznamenat, že letošní náhody nekončí: katolické Velikonoce se kryjí s pravoslavnými Velikonocemi, 20. dubna, a od 12. do 20. dubna se slaví Pesah, židovské Velikonoce. V tomto roce budeme mít mnoho příležitostí k mezináboženské spolupráci, a to i v duchovním životě.“

Ramadán a půst

Toto období je pro křesťany a muslimy také charakterizováno půstem, který by neměl být vnímán pouze jako dietní disciplína, ale spíše jako důležité období pro lepší pochopení toho, co je to spiritualita. „Muslimové – upozorňuje Cenap Aydin – recitovali konkrétní modlitby z první noci ramadánu, byly to chvíle věnované například zamyšlení nad významem posvátného textu, ve kterém se opakují četná krásná jména Boha. Popeleční středa je pro křesťany začátek 40denní cesty k Velikonocům. Tyto dny, 30 pro ramadán a 40 pro postní dobu, jsou obdobím, které pro muslimy a křesťany znamená příležitost ke znovuzrození, příležitost skutečně porozumět tomu, kým jsme a co dobrého můžeme pro druhé udělat.“

60. výročí Nostra Aetate

Koncilní prohlášení Nostra aetate, o kterém sociolog uvažuje u příležitosti 60. výročí jeho vyhlášení Pavlem VI. dne 28. října 1965, vysvětluje, že muslimové „také mají velkou úctu k mravnímu životu a uctívají Boha, především modlitbou, almužnou a půstem“. „Toto období ramadánu je jistě významné nejen kvůli půstu, ale také jako vyjádření dobročinnosti vůči ostatním. Vstřícnost vůči druhým lze v jiném smyslu definovat jako modlitbu. Jde o prosbu, aby Pán působil ve prospěch lidstva. Tak se modlitba stává konkrétním činem, ochotou společně budovat mír, napravovat to, co je špatné. Mír a smíření, jehož máme být aktéry, nelze nikdy dosáhnout bez Boží vůle, a proto voláme o jeho pomoc v modlitbě“.

Modlitba za papeže Františka

Zvláštní modlitba během tohoto posvátného období bude za Svatého Otce, uzavírá Mustafa Cenap Aydin. „Budeme se tak snažit být nablízku tomu, kdo je mužem modlitby, který ji prožívá v každém okamžiku svého života. Z tohoto důvodu mu budeme jako muslimové i během měsíce ramadánu svými modlitbami velmi, velmi blízko.“

O víkendu 7.- 9.3. se v Praze Karlíně konala postní duchovní obnova pro mládež. Připravili ji společně sestry salesiánky Hana Gennertová, Helena Křenková, Zdeňka Kůsová a salesián Petr Boštík. Téma se točilo kolem hesla jubilejního roku: Poutníci naděje. Více ale už s námi sdílí jedna z účastnic, Bóďa Krňoulová:

“V pátek podvečer se společně sjíždíme u Salesiánek v Karlíně, abychom společně zahájili postní dobu tichem, klidem a pobytem s Bohem. Začínáme seznámením a první Petrovou přednáškou o poutnictví a cestě. Noříme se do ticha, abychom mohli naslouchat Pánu. V sobotu začínáme se Zdeňkou ránem chval a Boha můžeme velebit písní. Helenka nám poté dává na výběr mezi možností nechat život ovládat Ježíšem a jeho plány, nebo ho dát do rukou nepříteli. Co si zvolíme, je na nás. Odpolední program si můžeme zvolit sami. Někdo jde na sluníčko, které nás láká svými paprsky, někdo je dál ve ztišení, je zde možnost zpovědi, či duchovního rozhovoru. Můžeme si také zcela konkrétně zpodobnit symbol cesty – ozdobit si velkou lískovou hůl. Navečer se sejdeme ke společné mši a den zakončujeme adorací a slůvkem. Nedělní sváteční den nás vítá a volá k trochu jiné modlitbě – imaginativní, kterou svým slovem provází Hanka. Pomalu otevíráme oči a ubíráme se ke slavení mše svaté. Společný čas zakončujeme výborným obědem. Pomalu se rozjíždíme do svých domovů, v duši a srdci se spoustou plánů a odhodlání do dalších postních dnů.”

Těsně před začátkem postní doby (3. – 4. 3. 2025) se v Praze – Kunraticích uskutečnilo setkání ředitelů středisek a členů salesiánské rodiny pracujících v salesiánských zařízeních. Podařilo se nám oslovit paní ředitelku naší církevní mateřské školy Laura, Moniku Mackovou, aby se s námi podělila, jak tyto dny prožila a co si z nich odnáší.

“Ředitelkou CMŠ Laura jsem čtyři roky a pozvání na setkání ředitelů a členů salesiánské rodiny mě velmi potěšilo. Do Kunratic jsem odjížděla s vidinou navázání kontaktů a osobní proniknutí do salesiánské rodiny. Netušila jsem, jak velké společenství se utvoří a jak budu mezi nové lidi přijata. Trochu jsem se obávala, jestli moje zkušenost z MŠ vůbec může nějak přispět k názorům a zkušenostem z velkých středisek mládeže.

 Hlavním cílem setkání bylo vytvoření prostoru k diskusi, přemýšlení a modlitbě nad otázkou svědectví naší víry. Jak je víra důležitá pro nás samotné, co očekávají lidé přicházející do našich zařízení v oblasti spirituality a víry, a jak my jim na jejich očekávání odpovídáme.

Ubytování, oběd, úvod a seznámení členů setkání proběhlo velmi rychle a v přátelském duchu. Byla vidět radost ze setkání lidí z různých středisek a jejich chuť sdílet společenství.

Během jednotlivých bloků bylo cca. 40 účastníků rozděleno na 7 skupin a společné výstupy skupin mě velmi překvapily. Ve střediscích panuje téměř 100% shoda (napříč republikou a různými druhy zařízení pro děti a mládež), že zde pracují lidé, kteří si připouští, že vlastně neví, co konkrétně očekávají návštěvníci jednotlivých středisek. Že se jen domníváme, že víme, ale že se lidí neptáme… Nejsme čitelní v oblasti duchovna.

Zároveň se všechny skupinky shodly, že v jednotlivých subjektech nabízíme bezpečné prostředí, respekt a úctu k jednotlivcům. Přátelství a nabídka neformálních setkání a rozhovorů vede k otevřenosti sdílení spirituality a víry.

 Během závěrečného společného setkání jsme došli k závěru, že setkání mají smysl. Různorodé skupiny přináší více pohledů a obohacují celé společenství.

K čemu nás vybízí závěr setkání? Nepolevovat v práci ve střediscích a nebát se navazovat rozhovory vedoucí ke svědectví víry.

Děkuji za přijetí do společenství salesiánů a salesiánek. I pro mateřskou školu bylo přínosné přemýšlet o svědectví a poselství víry. Jakým způsobem ji předáváme dětem, jejich rodičům a zaměstnancům.”

My děkujeme Monice Mackové za sdílení. Z našich řad se účastnilo celkem sedm sester. Kromě salesiánů a salesiánek bylo na setkání přítomno také mnoho laiků (nezasvěcených), což bylo pro debatu také velmi obohacující.