Archiv autora: Jana Marková

O víkendu 7.- 9.3. se v Praze Karlíně konala postní duchovní obnova pro mládež. Připravili ji společně sestry salesiánky Hana Gennertová, Helena Křenková, Zdeňka Kůsová a salesián Petr Boštík. Téma se točilo kolem hesla jubilejního roku: Poutníci naděje. Více ale už s námi sdílí jedna z účastnic, Bóďa Krňoulová:

“V pátek podvečer se společně sjíždíme u Salesiánek v Karlíně, abychom společně zahájili postní dobu tichem, klidem a pobytem s Bohem. Začínáme seznámením a první Petrovou přednáškou o poutnictví a cestě. Noříme se do ticha, abychom mohli naslouchat Pánu. V sobotu začínáme se Zdeňkou ránem chval a Boha můžeme velebit písní. Helenka nám poté dává na výběr mezi možností nechat život ovládat Ježíšem a jeho plány, nebo ho dát do rukou nepříteli. Co si zvolíme, je na nás. Odpolední program si můžeme zvolit sami. Někdo jde na sluníčko, které nás láká svými paprsky, někdo je dál ve ztišení, je zde možnost zpovědi, či duchovního rozhovoru. Můžeme si také zcela konkrétně zpodobnit symbol cesty – ozdobit si velkou lískovou hůl. Navečer se sejdeme ke společné mši a den zakončujeme adorací a slůvkem. Nedělní sváteční den nás vítá a volá k trochu jiné modlitbě – imaginativní, kterou svým slovem provází Hanka. Pomalu otevíráme oči a ubíráme se ke slavení mše svaté. Společný čas zakončujeme výborným obědem. Pomalu se rozjíždíme do svých domovů, v duši a srdci se spoustou plánů a odhodlání do dalších postních dnů.”

Těsně před začátkem postní doby (3. – 4. 3. 2025) se v Praze – Kunraticích uskutečnilo setkání ředitelů středisek a členů salesiánské rodiny pracujících v salesiánských zařízeních. Podařilo se nám oslovit paní ředitelku naší církevní mateřské školy Laura, Moniku Mackovou, aby se s námi podělila, jak tyto dny prožila a co si z nich odnáší.

“Ředitelkou CMŠ Laura jsem čtyři roky a pozvání na setkání ředitelů a členů salesiánské rodiny mě velmi potěšilo. Do Kunratic jsem odjížděla s vidinou navázání kontaktů a osobní proniknutí do salesiánské rodiny. Netušila jsem, jak velké společenství se utvoří a jak budu mezi nové lidi přijata. Trochu jsem se obávala, jestli moje zkušenost z MŠ vůbec může nějak přispět k názorům a zkušenostem z velkých středisek mládeže.

 Hlavním cílem setkání bylo vytvoření prostoru k diskusi, přemýšlení a modlitbě nad otázkou svědectví naší víry. Jak je víra důležitá pro nás samotné, co očekávají lidé přicházející do našich zařízení v oblasti spirituality a víry, a jak my jim na jejich očekávání odpovídáme.

Ubytování, oběd, úvod a seznámení členů setkání proběhlo velmi rychle a v přátelském duchu. Byla vidět radost ze setkání lidí z různých středisek a jejich chuť sdílet společenství.

Během jednotlivých bloků bylo cca. 40 účastníků rozděleno na 7 skupin a společné výstupy skupin mě velmi překvapily. Ve střediscích panuje téměř 100% shoda (napříč republikou a různými druhy zařízení pro děti a mládež), že zde pracují lidé, kteří si připouští, že vlastně neví, co konkrétně očekávají návštěvníci jednotlivých středisek. Že se jen domníváme, že víme, ale že se lidí neptáme… Nejsme čitelní v oblasti duchovna.

Zároveň se všechny skupinky shodly, že v jednotlivých subjektech nabízíme bezpečné prostředí, respekt a úctu k jednotlivcům. Přátelství a nabídka neformálních setkání a rozhovorů vede k otevřenosti sdílení spirituality a víry.

 Během závěrečného společného setkání jsme došli k závěru, že setkání mají smysl. Různorodé skupiny přináší více pohledů a obohacují celé společenství.

K čemu nás vybízí závěr setkání? Nepolevovat v práci ve střediscích a nebát se navazovat rozhovory vedoucí ke svědectví víry.

Děkuji za přijetí do společenství salesiánů a salesiánek. I pro mateřskou školu bylo přínosné přemýšlet o svědectví a poselství víry. Jakým způsobem ji předáváme dětem, jejich rodičům a zaměstnancům.”

My děkujeme Monice Mackové za sdílení. Z našich řad se účastnilo celkem sedm sester. Kromě salesiánů a salesiánek bylo na setkání přítomno také mnoho laiků (nezasvěcených), což bylo pro debatu také velmi obohacující.

…aneb jarní prázdniny v Plzni. Více nám o této expedici sdělí sestra Dari Vedrová.
“V Plzni jsme v týdnu jarních prázdnin ( 24.-28.2.) uspořádali příměstský tábor „Až za polární kruh“ pro děti z našeho střediska. Zájem byl velký – zúčastnilo se celkem 18 dětí. Stali jsme se polárníky, kteří se chystají na cestu do arktických oblastí a potřebují si nakoupit patřičnou polárnickou výbavu. K nakupování je ovšem potřeba peněz, a ty si děti vydělávaly plněním různých soutěží a úkolů. Každému dni také vládlo jedno arktické zvíře, s nímž jsme se podrobněji seznámili ( lední medvěd, vlk, tučňák, tuleň, velryby). Nechyběla ani návštěva pobočky naší ZOO Aqua –Terra s různými zajímavými živočichy, celodenní výlet, návštěva muzea, nejrůznější hry, písničky, tvoření a krátké poučné filmíky do života. Děti byly z tábora tak nadšené, že i ty, které měly přijít jen na několik dnů, se nakonec zúčastnily celé akce. Díky Bohu za jeho ochranu, pomoc a požehnání.”

A my děkujeme sestře Dari a sestře Majce, které tábor zorganizovaly.

  Žáci Církevní střední školy Jana Boska v Praze Karlíně díky kreativnímu přístupu jistých učitelů (kterým patří velký dík, neboť z jejich strany to vyžadovalo rozmanitou přípravu) připravili žákům nevšední týden. O co vlastně šlo? O to se s námi podělí paní učitelka Anna Beránková, která je zároveň aspirantkou (kandidátkou) u sester salesiánek.

“V naší škole jsme se rozhodli věnovat jeden celý týden udržitelnosti a ekologii, a tak vznikl program „Udržitelně: týden pro Zemi, týden pro nás“. Cílem bylo ukázat žákům, že péče o životní prostředí není jen globální téma, ale že každý z nás může přispět ke změně.

Celý týden jsme zahájili společným úvodem, kde jsme si připomněli, proč je důležité starat se o naši planetu. Žáci se dozvěděli o dopadech klimatické krize na různé části světa – od sucha a nedostatku vody v zemích třetího světa po plastové znečištění oceánů. Povídali jsme si také o tom, jak jejich každodenní rozhodnutí, například výběr potravin, oblečení nebo používání technologií, ovlivňují stav planety.

V průběhu týdne si žáci v různých předmětech zkoušeli rozmanité aktivity. Zkoumali například, které kontinenty mají na počet obyvatel největší bohatství a zda je snazší zavádět udržitelná opatření pro bohaté nebo chudé státy (zjistili jsme, že lépe můžou situaci ovlivnit bohaté státy např. v Evropě). V matematice žáci počítali, o kolik se díky tepelnému čerpadlu snížili emise v budově, kde se nachází škola, či jaké množství plastového odpadu mohou za rok ve škole vytřídit. Dále se zamýšleli nad ekologickými dopady sociálních sítí a umělé inteligence a diskutovali o tom, jak jejich digitální stopa ovlivňuje životní prostředí. Mnozí se také zapojili do praktických aktivit, například ekologického úklidu. Díky těmto aktivitám si mohli žáci sami lépe uvědomit, jak mohou v běžném životě dělat udržitelnější rozhodnutí.

Na závěr týdne jsme se všichni sešli a ověřili si, co všechno jsme se během těchto dní naučili. Žáci ve skupinách vyplňovali vědomostní kvíz, který zahrnoval otázky ze všech aktivit týdne. Nejlepší tým byl odměněn, hlavním cílem však nebylo vyhrát, ale uvědomit si, jak můžeme společně přispět k lepší budoucnosti nás i naší planety.”

Dnes si církev připomíná svátek Stolce svatého Petra. Ačkoli se z názvu může zdát, že oslavujeme nějakou neživotnou věc, oslavujeme vlastně toho, kdo na stolci seděl. Svatého Petra, prvního papeže. A zároveň se modlíme za všechny jeho nástupce. Dnes tedy zvláště za papeže Františka. Tento svátek je spojen s bazilikou svatého Petra ve Vatikánu, tak se spojujeme s naší sestrou Janou Markovou, aby nám oslavu přiblížila.

“Stolec svatého Petra tvoří součást oltáře ve vatikánské bazilice. Dnes je jediný den v roce, kdy je ozdoben sto svíčkami a socha svatého Petra je slavnostně oblečena. Protože je dnes sobota, nemeškala jsem a vydala jsem se do baziliky to vše shlédnout, zda jsou tyto údaje pravdivé. Svíčky jsem tedy nepočítala, tomu musíme věřit, vše ostatní je pravda 🙂 . Mimochodem, když už jsme u sochy svatého Petra, který skoro nemá palec u nohy, jak mu jej po staletí návštěvníci hladili 🙂 , víte, jaká socha se tyčí nad ním? Pro salesiánskou rodinu velká pocta, přímo Don Bosko! Takže dnes děkujeme Bohu za papeže a za naše představené. A modlíme se, aby jim Pán dával sílu a moudrost a pokoru. Jak víme, papež je v nemocnici, dnes v 17 hodin se před nemocnicí Gemelli shromáždí lid k modlitbě růžence – a to rozhodně ne poprvé. Ale ať jsme kdekoli, Bůh slyší naše modlitby, to se nebojme…”

Jak jsme slibovali, došlo i na zprávy z Plzeňské diecéze – setkání řeholníků se zde konalo až v sobotu 8.2., proto přinášíme zprávy až nyní. Naše sestry byly zastoupené polovinou komunity (dvě), protože další dvě se účastnily mládežnických akcí (Cagliero a Salesiánští animátoři). Dáme tedy slovo sestře Dari Vedrové: “Svátek zasvěceného života jsme slavili až v sobotu 8. února setkáním s otcem biskupem Tomášem Holubem v katedrále sv. Bartoloměje. Zahájili jsme průvodem se svíčkami z biskupství do katedrály. Následovala mše svatá, při které bylo hezkým symbolickým úkonem předávání rozžatých svíček otci biskupovi v rámci obětního průvodu. Svíce pak byly vystaveny na stojánku před obětním stolem. Na závěr mše sv. jsme zazpívali Te Deum a přesunuli se na biskupství, kde byla přednáška P. Pavla Pohla z řádu bosých karmelitánů na téma kultura soucitu, která vycházela z biblického verše Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. P. Pohl byl kdysi žákem otce biskupa v náboženství na církevní škole v Praze u voršilek. Setkání bylo zakončeno občerstvením s pizzou, čajem a kávou a volným povídáním. Neslo se ve velmi pěkném bratrsko-sesterském duchu a vzpomínka patřila i těm, kdo „padli“ s chřipkou.”

2. února slavíme v církvi svátek Uvedení Páně do chrámu a tradičně je tento den věnovaný oslavě (vděčnosti) všech, kteří zasvětili svůj život Pánu. Podíváme se do našich diecézí, kde máme naše komunity, jak se tam slavilo. Sestra Eva Liškutinová nám podá zprávy z Hradec Králové, sestra Pavla Mikysková z Brna, sestra Michaela Pitterová z Prahy a sestra Jana Marková přidá, jak se slaví v Římě. Z Plzně bude příspěvek až příští týden, protože tam je setkání řeholníků naplánováno až na 8.2.2025.

  Sestra Michaela z Prahy: “Sešli jsme se ve velkém počtu v kostele Všech svatých, odkud jsme šli se zapálenými svíčkami průvodem do katedrály. Rázem jsme se stali turistickou atrakcí: návštěvníci hradu asi nikdy neviděli tolik řeholníků pohromadě, tak si nás fotili víc než pamětihodnosti pražského
hradu 🙂 . Liturgie svátku byla krásná. Nakonec jsme se přesunuli do arcibiskupského paláce, kde jsme měli příležitost bavit se mezi sebou, trochu více se poznat. Nechybělo ani něco dobrého k jídlu.” Doplníme, že z Karlínské komunity se kromě sestry Michaeli účastnila i sestra Marie Vavříková a sestra Jana Tauchmannová. 

Sestra Eva z Hradce: “V sobotu 1. 2. 2025 se setkalo několik desítek řeholnic a řeholníků při mši svaté v katedrále Sv. Ducha v Hradci Králové s biskupem Janem Vokálem. Ve stejnou dobu byl i pohřeb maminky budoucího biskupa P. Prokopa Brože, takže někteří z řeholních rodin jeli na pohřeb do Červeného Kostelce. V kázání pan biskup mluvil o víře a důvěře a zde je pár jeho myšlenek:  “Jsme povolaní, abychom se více než druzí spoléhali na Krista, neboť Jeho milost nám stačí. Víra je důvěra, která nám umožní i na rozbouřeném moři klidně usnout. Jako poutníci naděje máme mít zrak upřený na druhý břeh, tam je náš domov.” Po mši svaté jsme se na biskupství zahřáli teplým čajem či kávou. Vyslechli jsme zamyšlení naší spolusestry Jany Svobodové o duchovním mateřství a otcovství, kde zazněla slova z Izaiáše (34): Plesej! Rozšiř místo ve svém stanu!  Neboj se!  Plesej, neplodná – to je slovo pro naše komunity pro každého z nás. I když jsme v něčem neplodní, máme se radovat, protože právě tam nás Bůh chce učinit plodnými. Bůh se stará i o mně jako Dobrý pastýř. Pokud s Ním mám osobní zkušenost, Bůh se stará o mě a činí mě otcem, matkou. Jako např. Don Bosko, který byl sirotek (otec mu zemřel ve 2 letech), Bůh se ho dotkl a on se stal Otcem mladých. Naše kláštery by mohly být místem naslouchání a doprovázení. Cíl našeho života je Mariánský, tedy aby se Kristus zrodil v nás a rodil se skrze nás. Pan biskup pak informoval o dění v diecézi i mimo diecézi, o národní pouti v Římě… Po modlitbě jsme s chutí snědli výborný guláš a konverzovali mezi sebou. Novým návrhem bylo tato setkání pořádat každý rok u jiných řeholníků, abychom se vzájemně poznávali a hned byl panem biskupem tento návrh přijat. Tak možná za rok bude setkání u salesiánů v Pardubicích 🙂 .” Z Hradecké komunity se účastnily kromě sestry Evy a Jany také sestra Marie Hušková. 

Sestra Pavla z Brna: “V sobotu dopoledne  1. února jsem vyrazila do katedrály na Petrově na setkání zasvěcených žen a mužů s biskupem Pavlem Konzbulem. Setkání začalo přednáškou sestry M. Františky Eleny Sebíňové, CSC. Hovořila o jejich Matce zakladatelce Marii Rose Vůjtěchové, CSC (v současnosti probíhá diecézní část beatifikačního řízení). Potom byla mše svatá, při které jsme obnovili své sliby a otec biskup, který sršel humorem také mj. řekl:“ Základem v životě není dávání, ale přijímání. Máme mít otevřenou a přijímající náruč pro Krista jako měl Simeon a vzít Ježíše do naší náruče v srdci.“ A pak jsme na chvilku šli na biskupství, kde se vytáhlo biskupské vnitřní vytápění v tekuté formě (třešňovice či višňovka) a každý si mohl také pojíst nějaký ten chlebíček a pokud to zvládal, tak si přitom i s někým popovídat. Byli tam také někteří spolubratři salesiáni, tak to bylo fajn.”

Sestra Jana z Říma: “Já měla možnost slavit hned třikrát, ale zase nejsem tady jen kvůli slavení. Vybrala jsem si tedy jednu a půl oslavy. Že tomu nerozumíte? Čtěte dál 🙂 První oslava se konala ve čtvrtek 30.1. na České koleji Nepomucenum. V 17 hodin jsme se setkali na adoraci, poté následovala modlitba nešpor s promluvou. Zakončili jsme setkání při agapé u skvělého českého chleba, guláše a knedlíků z kuchyně sester boromejek na Nepomucenu. Bylo nás asi 25, Čechů o něco více než Slováků. Bylo moc hezké si popovídat v rodné řeči a trochu poznat naše osudy, ať tu studujeme nebo pracujeme. Další oslava se konala v sobotu 1.2., kdy byla v 17 hodin možnost účastnit se s papežem Františkem slavnostních Nešpor. Vstup do baziliky sv. Petra byl pouze pro zasvěcené osoby. Této oslavy jsem se účastnila tak napůl, jelikož jsme se s komunitou účastnily (modlily) na dálku pomocí televizního přenosu. Papež měl po krátkém čtení při nešporách malou vsuvku: nás zasvěcené povzbudil a promluvil o 3 slibech – chudobě, čistotě a poslušnosti. Poslední oslava, které jsme se neúčastnila, byla v neděli 2.2., kdy šli řeholníci průvodem z kostela Santa Croce di Gerusalemme do Lateránské baziliky. Prošli Svatou bránou a v bazilice se pomodlili nešpory.”

Dnes, 31. ledna, slavíme narození pro nebe našeho spoluzakladatele Dona Boska. Po celé republice slaví naše komunity, salesiánská střediska a vlastně celá salesiánská rodina. Radujeme se, bereme si příklad z jeho života a snažíme se jej napodobovat, v modlitbě mu svěřujeme všechny mladé a ty, ke kterým nás chce poslat.

Dnes vám přinášíme zprávy od sestry Marušky Vavříkové, která pracuje v naší Církevní střední škole Jana Boska. Podle názvu již tušíte, že tento den slaví svého patrona. Ptáte se jak? Čtěte dál 🙂

“Dnes, 31. ledna 2025, jsou pololetní prázdniny, školní oslava titulárního patrona se tedy konala už včera. Začala ranním slůvkem pro celou školu v kapli, kde nám třída 1.O společně s Jirkou Svobodou SDB (jejich panem učitelem) představila život Jana Boska v obrazech i slovech. Následoval program po třídách: žáci 1. ročníku se dívali na film Don Bosko, druháci vyrazili na pátrací hru do centra Prahy, při níž nakonec došli do kostela sv. Kříže, a vlastně všichni měli nějaké soutěže formou kahoot. Pro třeťáky byl tento den obzvlášť slavnostní: odpoledne se v karlínském Spektru konalo šerpování budoucích absolventů, takže ti už dopoledne strávili hromadu času přípravou, aby byli krásní a elegantní. Odpoledne pak probíhalo v rodinném duchu, jednoduše, ale přitom důstojně. Žáci 2. ročníku pomohli s technickou přípravou, občerstvením, moderováním celého šerpování a nakonec i s úklidem, byli výborní. I učitelé přiložili ruku k dílu, kde mohli. A třeťáci? Tam nechybělo dojetí, vděčnost, uvědomění si, že závěr studia se doopravdy blíží, že už jsou mladí dospělí lidé, že během studia vyrostli v mnoha ohledech. Přejeme jim, jak zaznělo během slavnosti, aby rozvíjeli dobro, které v nich je a kterého není málo. Jak říkal don Bosko, dobro je v každém mladém člověku…”

Další fotky zde.

O víkendu 24.-26.1. 2025 se uskutečnilo tradiční setkání ŘEZ (co to je, vám vysvětlí sestra Danka níže 🙂 , ovšem v rozšířeném složení o krásných 16 mladých lidí z celé ČR. Proč v sobotu 25.1. do Prahy Karlína za námi dojeli, se dozvíte níže. Dáme slovo jednak naší sestře Dance Fučíkové, jednak zástupkyni mladých Patricii Kosíkové, aby každá popsala setkání ze svého úhlu pohledu 🙂 . A nakonec nabízíme i fotky, abyste si toto shromáždění mohli pořádně prohlédnout…

Sestra Dana Fučíková: “O víkendu 24.-26.1. 2025 se v Praze Karlíně uskutečnilo setkání ředitelek komunit, ekonomek a zodpovědných za dílo (tzv. „ŘEZ“) a sester aktivně pracujících v pastoraci. Hlavním tématem bylo „Předávání víry mladým“, a aby naše přemýšlení nebylo jen teoretické, přizvaly jsme právě mladé a dospívající lidi na část sobotního programu. Bylo pro nás velmi milým a až nečekaným překvapením, že pozvání přijala opravdu nemalá skupina 16 mladých z Prahy, Brna, Hradce Králové a Plzně (místa, kde máme naše komunity – pozn. red.). Ve skupinkách jsme se mohli sdílet o tématech týkajících se jejich pohledu na církev i na naši kongregaci. Pozvání také přijal P. Alan Křišťan SDB, který se zájmem sledoval celou diskusi a na závěr přispěl svým shrnujícím slovem. Setkání, které se neslo v duchu vyjádření touhy po spolupráci, nesení spoluzodpovědnosti a potřebě naslouchání, bylo velmi milé a obohacující. Budeme se těšit na nějaké další pokračování.”

Patricie Kosíková: “V sobotu 25. ledna 2025 se v Praze uskutečnilo setkání salesiánek s mladými. Do pražského Karlína se sjelo 17 salesiánek a 16 mladých, aby společně vedli dialog o víře, církvi a křesťanství. Dopoledne začalo seznámením a představením dotazníku, který vyplnilo asi 120 lidí. Nebyli to jen věřící, ale i konvertité, hledající a nevěřící. Otázky se točily kolem aktuálních témat v církvi. Po prezentaci pokračovalo sdílení po skupinkách. Mluvili jsme o tom, jak na nás dotazník zapůsobil, co bychom rádi změnili a jak k tomu mohou přispět salesiánky. Následoval společný oběd s přátelskými rozhovory a prohlídka nejen prostor internátu, ale i školky. Odpoledne bylo ve znamení naslouchání při sdílení jednotlivých skupinek. Došli jsme společně k tomu, že věci, které salesiánky dělají, mají smysl a určitě stojí za to v nich pokračovat. Zároveň padla řeč i na předávání zodpovědnosti a na vzájemnou spolupráci. Při loučení zaznívala slova jako vděčnost, naděje a radost. Naše setkání jsme zakončili společnou modlitbou. Celá akce se moc povedla. A věříme, že nebyla poslední, protože vést dialog a naslouchat si určitě stojí za to!”