Před svým odjezdem na pár dní do ČR se nám ozývá z Říma sestra Jana Marková, který zde prožila již pět měsíců, jeden studijní semestr a své první Římské Vánoce. Jak se jí daří a spoustu dalších novinek zjistíte, pokud se rozhodnete číst dál 🙂 
“Nezačnu hned Vánoci, ale adventem, obdobím, které nás na Vánoce připravuje. Řím není kdovíjaká vzdálená realita, takže nečekejte žádná velká překvapení. Žiji v mezinárodní padesátičlenné komunitě, kde je nás 25 národností, přičemž jasně vyhrává Asie a v Asii Indie. Takže nějaké postřehy nebudou Italské, ale mezinárodní.
Co mě zaujalo: Itálie ani zbytek světa moc nezná svatého Mikuláše. Nanejvýš Slovensko a Polsko. Tak jsme jim ho v naší komunitě řádně předvedly 🙂 . Co se týče rorátů, opět tady nic takového nemá obdoby, s malými rozdíly znají roráty na Slovensku a v Polsku, kde je to mše ke cti Panny Marie, takže i v adventu má kněz ornát bílé barvy. V Itálii Panna Maria Neposkvrněná vytlačila druhou neděli adventní. To byl pro mě taky velký objev, opravdu to takhle rozhodla biskupská konference. Tak je vidět, že Italové svátky Panny Marie prožívají. Třeba ve farnosti, kam chodím v neděli na mši a apoštolát (oratoř), kněz přede mší svatou za zpěvu “Ave Maria” vylezl na žebřík a obdařil sochu Panny Marie na střeše kostela věncem růží 🙂 . No a Panna Maria Neposkvrněná je takovým mezníkem. Od této chvíle se všude objevují stromečky, světýlka a hlavně Betlémy. Betlémy se to tady opravdu jen hemží. Je vidět, že vznikly v Itálii (První jesličky postavil svatý František roku 1223 poblíž Greccia), zatímco Vánoční stromek je tradice později přijatá. Betlém má doma každá rodina, třeba v naší komunitě by mohla být tipovací soutěž, kolik máme Betlémů. 
Ale nebude, protože ani já nevím řešení 🙂 . Jsou ve všech společných místnostech, na každém patře a to se ani neodvažuji tipovat, kolik sester má Betlém v pokoji… Když už jsme u těch Betlémů, opět od Panny Marie Neposkvrněné probíhá na náměstí svatého Petra ve Vatikánu výstava Betlémů. 
Pochopila jsem, že už několikátý rok. To jsem nikdy netušila, asi málo čtu zprávy. No letos jsem se vydala ji samozřejmě navštívit. Je zdarma, je moc hezká, dokonce Česká Republika tam má dva své zástupce. Výstava rozhodně stojí za shlédnutí, jsou tam Betlémy z celého světa a ze všech možných materiálů. A kdo by se nedostal do 6. ledna do Říma, můžete se mrknout na některé Betlémy zde. Dalším významným bodem adventu je Vánoční novéna od 16. do 24.12. A není to nějaké jedno “Zdrávas Maria”. Vánoční novéna může trvat i půl hodiny a důkladně připravuje na narození Spasitele. Nejen, že se ji modlí řeholní komunity, ale také celé farnosti. Možná taková náhrada za naše roráty. Nevím… Tu letošní jsem byla úmyslem spojena s Českou Republikou, kde se vzpomínalo 1. výročí střelby na Filosofické fakultě. Modlila jsem se za oběti, ale také za pozůstalé. To si myslím, že je někdy ještě důležitější… Dalším překvapením bylo, že těsně před Vánoci je Řím docela prázdný. Teda aspoň letos to tak bylo 🙂 . Vydala jsem se v sobotu 21.12. do Vatikánu a nestačila jsem se divit, jak prázdná byla bazilika. Vyšla jsem se pokochat pohledem z kupole na město i Vatikánské zahrady a projít si baziliku a hrobky pod ní, když jsem viděla, že je to jedinečná příležitost, jak nezakopávat každý centimetr o turisty. A prohlédla jsem si pořádně zepředu i zezadu Svatou bránu, která již byla vybouraná (bývá zazděná) a čeká na svou chvíli. 
Snažím se vytipovat nejlepší čas na návštěvu Říma bez davů turistů. Zatím těchto pár dní před Vánoci vyhrává. Nicméně jubilejní rok, který právě začíná, mi nejspíš moje výpočty dost rozhází, takže nebudou objektivní. Co se dá dělat! 
Jubilejní rok je jednou za 25 let, tak je třeba ho využít. No a když už jsme u jubilejního roku, tak samozřejmě stojí za zmínku, že zatímco většina českých rodin doma večeřela bramborový salát a kapra, v Římě se právě otevírala první Svatá Brána – ta v bazilice svatého Petra. I polovina naší padesátičlenné komunity se na tuto událost vydala (druhá polovina po ní sice toužila, ale zima je zastrašila). S mezinárodní skupinkou čtyř sester z Indie, Jižní Koreje, Číny a Myanmaru jsem se vydala z našeho domu pěšky. Cesta trvala zhruba hodinu, takže uznejte, že náš dům je vlastně docela blízko Vatikánu. V 16 hodin jsme dorazily na náměstí. Fronty ještě nebyly, takže jsme bez problémů zaujaly vhodná místa před obrazovkou blízko záchodů. Do baziliky mohli jen pozvaní, mezi nimiž jsme bohužel nebyly, stejně jako dalších 20 000 lidí, kteří ten večer byli na náměstí (to jsem tedy nepočítala, to jsem se pak dočetla). Pak už nás čekaly jen tři hodiny čekání. 
Mezitím jsme se pomodlily, něco si přečetly, obdivovaly Vánoční strom na náměstí (tak co do košatosti a krásy moc nepobral, ale je moc hezky ozdobený světýlky měnícími různé barvy a choreografie). V 19 hodin začal obřad otevření Svaté brány. Bylo to moc pěkné. Důstojné. Slavnostní. Vzrušující. Poté navázala mše svatá. Bylo pro mě dost velkým překvapením, že po otevření Svaté brány se náměstí začalo vyprazdňovat. Někteří lidé přišli jen kvůli této půlhodině… No není se co divit, na náměstí jsme byly další dvě hodiny a poprvé musím i já uznat, že mi byla zima (že mi Afričanky už od října tvrdí, že je jim zima a nosí zimní bundy, pro mě není dostatečný ukazatel zimy). Sedm stupňů nad nulou prostě stále zima není. Ale pravda, pět hodin na náměstí při větru, tmě a sedmi stupních už trochu odolnosti chce. Tak jsme to nazpět vzaly opět pěšky a hned nám bylo teplo. Zde si můžete prohlédnout fotky. A tady je homilie papeže Františka. 
Ještě dodám, že na fotkách můžete vidět, jak vybraní zástupci z řad dětí vítají Jezulátko, které bylo na začátku mše slavnostně odhaleno. Dorazily jsme do komunity nedlouho předtím, než skončila komunitní mše svatá pro zbytek osazenstva a jaly jsme se oslavovat při horké čokoládě, panettone (typická italská sladká vánoční pochoutka) a vanilkových rohlíčcích bez ořechů, které upekla má slovenská spolusestra 🙂 . Ačkoli jsem tomu nevěřila, byly výborné. 
A Ježíšek přišel už 24.12. před půlnocí. Asi tím, že máme Slovenskou ředitelku. Normálně v Itálii chodí až 25.12. a dokonce to ani není Ježíšek… Tak budu pomalu zakončovat. Ještě dodám, že 26.12. papež František otevřel Svatou bránu ve věznici v Římě, což je za mě moc hezké gesto. Poprvé v historii. Sledovala jsem to online. Čeká nás během Vánoc ještě otevření tří Svatých bran ve třech dalších bazilikách (Lateránská, Santa Maria Maggiore a svatý Pavel za hradbami). A poutníci mohou dorazit… A já jsme se vydala projít Svatou bránou 27.12. Není to žádný magický obřad, ale pokud k tomu přistupujeme s vírou, může se nám tato událost stát zdrojem milosti, obrácení, přiblížení ke Kristu, který sám řekl, “já jsem dveře”.
Děkujeme sestře Janě za sdílení a vyprošujeme jí otevřené srdce pro všechno, čím jí Pán chce v Římě obohatit.
O víkendu 24.-26.1. 2025 se uskutečnilo tradiční setkání ŘEZ (co to je, vám vysvětlí sestra Danka níže 🙂 , ovšem v rozšířeném složení o krásných 16 mladých lidí z celé ČR. Proč v sobotu 25.1. do Prahy Karlína za námi dojeli, se dozvíte níže. Dáme slovo jednak naší sestře Dance Fučíkové, jednak zástupkyni mladých Patricii Kosíkové, aby každá popsala setkání ze svého úhlu pohledu 🙂 . A nakonec nabízíme i fotky, abyste si toto shromáždění mohli pořádně prohlédnout… 
Pozvání také přijal P. Alan Křišťan SDB, který se zájmem sledoval celou diskusi a na závěr přispěl svým shrnujícím slovem. Setkání, které se neslo v duchu vyjádření touhy po spolupráci, nesení spoluzodpovědnosti a potřebě naslouchání, bylo velmi milé a obohacující. Budeme se těšit na nějaké další pokračování.”
Po prezentaci pokračovalo sdílení po skupinkách. Mluvili jsme o tom, jak na nás dotazník zapůsobil, co bychom rádi změnili a jak k tomu mohou přispět salesiánky. Následoval společný oběd s přátelskými rozhovory a prohlídka nejen prostor internátu, ale i školky. Odpoledne bylo ve znamení naslouchání při sdílení jednotlivých skupinek. Došli jsme společně k tomu, že věci, které salesiánky dělají, mají smysl a určitě stojí za to v nich pokračovat. Zároveň padla řeč i na předávání zodpovědnosti a na vzájemnou spolupráci. Při loučení zaznívala slova jako vděčnost, naděje a radost. Naše setkání jsme zakončili společnou modlitbou. Celá akce se moc povedla. A věříme, že nebyla poslední, protože vést dialog a naslouchat si určitě stojí za to!”
