Po koronavirové přestávce se o druhém červnovém víkendu uskutečnilo setkání představených komunit, tentokrát v Praze Karlíně.
Sobotní dopoledne patřilo duchovnímu načerpání s přednáškou o. Vojtěcha Kodeta, Ocarm. na téma Poslušnost a svoboda. Odpoledne se potom sestry věnovaly praktickým záležitostem animace komunit a přípravou na rozlišování nové inspektorky. Večery patřily neformálnímu sdílení a společné modlitbě. Po nedělní mši svaté se uskutečnil výlet, od kterého sestry neodradil ani vydatný déšť.
Právě začíná novéna k Duchu Svatému, který je pramenem obnovení každého charismatu a každé spirituality:
Bůh vybuduje cestu
Tam, kde se zdá, že žádná nevede
On jedná způsoby, které nevidíme
On pro mne vybuduje cestu
K PŘÍPRAVĚ na LETNICE 2020
Skutky apoštolů nám vyprávějí tuto epizodou z Pavlova života:
“Dav se obrátil proti nim a soudcové z nich dali strhat šaty a rozkázali je zbičovat. Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal. On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta” (Sk 16,22-26).
Pavel a Silas s nohama v kládě, s roztrhanými šaty a plni ran od bičování neprosí Boha o pomoc. Místo toho mu zpívají chvály. Jaká je to zpráva pro nás, pro katolickou charismatickou obnovu v tomto čase! Příklad Pavla a Silase nás zve, abychom alespoň do Letnic nechali stranou všechny diskuse o koronaviru, anebo abychom ho alespoň neměli v centru pozornosti. Nezarmucujme Ducha Svatého svým postojem, kterým bychom ho považovali za méně důležitého (nebo méně mocného) než virus.
Příklad Pavla a Silase nás navíc zve k tomu, abychom zpívali Bohu chvalozpěvy. Může nám to připadat absurdní a těžko přijatelné, zvláště pro ty, kteří na vlastním těle zažívají ničivé účinky současné pohromy, ale ve víře můžeme pochopit, že možné to je. Svatý Pavel prohlašuje, že „těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému“ (Řím 8,28). Všechno bez výjimky a tím pádem i současná pandemie! Svatý Augustin vysvětluje hluboký důvod: „Bůh je svrchovaně dobrý a nikdy nedopustí, aby v jeho dílech přebývalo jakékoliv zlo. On je natolik mocný a natolik dobrý, aby to zlo proměnil zlo v dobro“ (Enchir., 11: 3).“
Nechválíme Boha za to zlo, které sráží celé lidstvo na kolena; chválíme ho, protože máme jistotu, že on dokáže z každého zla učinit dobro pro nás a pro svět. Chválíme ho právě proto, že jsme přesvědčeni, že všechno napomáhá k dobrému těm, kteří Boha milují, a především těm, které miluje Bůh! Sám to říkám s chvěním, protože nevím, zdali to sám dokážu. Boží milost to však dokáže a dokáže ještě víc. Ve své velkopáteční promluvě v bazilice sv. Petra jsem se pokusil pojmenovat některá „dobra“, která již Bůh z tohoto zla činí: probuzení z iluze, že můžeme sebe samotné zachránit a smysl pro solidaritu, která vedla některé z našich bratří a sester až k heroismu. Dnes bych k tomu dodal: probuzení zbožnosti a potřebu modlitby. Dokazuje to výjimečná pozornost vůči gestům a slovům papeže Františka, a to i mimo katolickou církev.
Tentýž svatý Pavel doporučil Tesalonickým: „Za všech okolností děkujte“ (1Tes 5,18). Chvála, dobrořečení a díkůvzdání jsou prvními povinnostmi člověka vůči Bohu. Základní lidský hřích, který je podle apoštola zdrojem každého dalšího hříchu, je odmítnutím těchto dvou postojů: “Proto nemají výmluvu: Poznali Boha, ale nevzdali mu chválu (doxazein) jako Bohu a neděkovali mu (eucharistein)“ (Řím 1,20-21).
Opakem hříchu tedy není ctnost, ale chvála! Chvála Boha, za současných dramatických okolností, je projevem víry nejvyššího stupně. Poté, co Ježíš utišil bouři, nekáral své učedníky za to, že ho nevzbudili dříve; káral je pro nedostatek víry.
Toto je příležitost pro katolickou charismatickou obnovu, aby se navrátila k nejčistšímu původu onoho proudu milosti: od svého zrodu představovala mezi křesťany lid chvály, lid Aleluja.
Nebyli jsme sami. Naši letniční bratři měli tutéž zkušenost. Mezi nejčtenější knihy v Obnově patřila, vedle „Dýky a kříže“ od Davida Wilkersona, také kniha „Prison to praise“ od Merlina Carothers. Autor nejen podtrhuje důležitost chvály, ale ukazuje – s pomocí Písma a osobní zkušenosti – její zázračnou moc.
Největší zázraky Ducha Svatého nedostáváme jako odpověď na naše prosby, ale přichází k nám, když chválíme Boha. Stejně tak jsme četli o třech mladých mužích vhozených do hořící pece, kteří jedním hlasem začali zpívat, oslavovat a chválit Bohu zpěvem hymnu, kterým začíná modlitba ranních chval některých neděli a slavností: “Blahoslavený jsi, Pane, Bože našich otců … “. (Dan 3:52nn). Největší zázrak chvály je ten, který přijme chválící osoba, zvláště během zkoušky, neboť se tak ukazuje, že milost je silnější než přirozenost.
Zázrak s Pavlem a Silasem ve vězení – anebo zázrak s třemi muži v peci – se v nejrůznějších okolnostech opakuje nekonečně mnoha způsoby: úleva od nemoci, od závislosti na drogách, z mylného přesvědčení, od břemena osobní minulosti… „Zkus věřit“, je rada, kterou dává Carothers svým čtenářům.
Utopme tedy virus v moři chvály, nebo se o to alespoň pokusme. Spojme se s celou církví, která se při mešním zpěvu Gloria modlí: „Chválíme Tě, velebíme Tě, oslavujeme Tě, vzdáváme Ti díky pro Tvou velikou slávu“. V této modlitbě nejsou žádné prosby, je to pouze chvála!
Během očekávání letnic proto znovu začněme zpívat se stejným nadšením jako tehdy, když ony písně zalily naše oči slzami při prvním setkání s proudem milosti charismatické obnovy: “Alabaré, Alabaré”, “Pojďte uctívat, královské kněžstvo” a spousty dalších.
Jednu píseň bych obzvláště rád zmínil, neboť její text je aktuální. Složil ji v roce 1992 Don Moen. V refrénu se zpívá:
Bůh vybuduje cestu
Tam, kde se zdá, že žádná nevede
On jedná způsoby, které nevidíme
On pro mne vybuduje cestu
Nejenom pro mě, nebo pro vás. Pro celé lidstvo.
Raniero Cantalamessa OFMcap
převzato z https://www.charis.international/en/home/
Novéna k Panně Marii Pomocnici (15. – 23. května) se letos inspiruje mariánskou antifonou, která je v bazilice Panny Marie Pomocnice v Turíně u hlavic sloupů a fasády:
Svatá Maria, přispěj na pomoc ubohým, posilni ustrašené, oživuj slabé, přimlouvej se za lid, za kněze, za ženy, ať zakusí tvou pomoc všichni hříšníci a všichni, kteří vzývají tvou pomoc. Amen!
Od 14. května bude na webu FMA (https://www.cgfmanet.org/) v různých jazycích možnost shlédnout svědectví různých postav ze salesiánské rodiny, které žily v době epidemie.
Modlitbu výše uvedenou se můžeme modlit jako přímluvu za současnou světovou koronavirovou situaci.
Pro mnoho z nás je zkušenost epidemie nová, ale Marie Dominika už od malička znala následky epidemie: její rodiče přijaly jako svou dceru druhou Marii Dominiku, sestřenici, které cholera v roce 1835 vzala oba rodiče. Obyvatelé jejich čtvrti postavily jako projev vděčnosti za ochranu před touto epidemií kostelík sv. Štefana a Vavřince a Panny Marie, který stojí dodnes.
Její zpovědník ji v jiné chvíli poslal starat se o příbuzné nakažené tyfem. Marie Dominika odpověděla: „Jestli chcete, půjdu, ale jsem si jistá, že se nakazím.“ Stalo se tak, ale vlastně to bylo rozhodnutí, které ovlivnilo celý její další život …rozhodnutí, díky kterému jsme tady i my sestry salesiánky.
To, co se zdálo katastrofou, co zničilo její vlastní plány a naděje, se ukázalo být zásahem Boží prozřetelnosti a začátkem všeho. Bůh nechtěl, aby Marie Dominika byla pouze dobrou venkovskou ženou, sloužící ve farnosti, katechetkou…ale nebylo to jasné hned.
Poté co zázrakem přežila tyfus, síly se jí už nevrátily a nemohla pokračovat na své práci na poli. V modlitbě se obrátila k Bohu: „Pane, jestli mi chceš dát ještě nějaký rok života, ať jsem zapomenuta ode všech, kromě tebe“ a tím se otevřela pro další Božím plán s jejím životem. Po zkušenosti osobního setkání s Bohem se rozhodla založit šicí dílnu a křesťansky v ní vychovávat dívky z vesnice. Z tohoto setkání a následného rozhodnutí se potom zrodily sestry salesiánky.
Čemu novému se dnes v naší situaci epidemie otevřeme my?
Podle https://www.cgfmanet.org/
Pán se probouzí, aby probudil a oživil naši velikonoční víru.
Máme kotvu: v Jeho kříži jsme byli spaseni.
Máme kormidlo: v Jeho kříži jsme byli vykoupeni.
Máme naději: v Jeho kříži jsme znovuzrozeni a obejmuti, aby nás nic a nikdo neoddělil od Jeho výkupné lásky.
Uprostřed izolace, v níž trpíme nedostatkem přízně a setkání, zakoušíme nedostatek mnohého, slyšme ještě jednou zvěst, která je naší spásou: vstal z mrtvých a žije vedle nás.
papež František: Urbi et orbi 2020
sr. Jana Svobodová
a sestry salesiánky
Tento žalm je mocnou zbraní proti každému zlu (i koronavirovému), chrání mou i naši imunitu (a nejen tu duchovní) mnohem lépe a bezpečněji než všechny jiné ochranné pomůcky. Potřebuji jen držet tento štít pevně v ruce a učit se ho namířit proti jednotlivým výpadům viru:
Hospodine, Ty jsi můj štít proti strachu, protože říkáš: „Neboj se, jen věř!“ Mk 5,36
Hospodine, Ty jsi můj štít proti úzkosti, protože říkáš: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.“ Jan 14,1
Hospodine, Ty jsi můj štít proti beznaději, protože říkáš: „Já jsem přemohl svět.“ J 16,36
Hospodine, Ty jsi můj štít proti panice, protože říkáš: „Pojďte ke mně!“ Mt 11,28
Hospodine, Ty jsi můj štít proti strachu ze smrti, protože říkáš: „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ J 10,10
Hospodine, Ty jsi můj štít proti osamělosti, protože říkáš: „Já jsem s vámi.“ Mt 28,20
Hospodine, Ty jsi můj štít proti nepokoji, protože říkáš: „Pokoj vám.“ J 20,21
Tento týden jakoby nás připravoval na evangelium dnešní neděle o uzdraveném slepci (Jan 9) – od té doby, co nosíme roušky, zůstaly nám na veřejnosti odkryté pouze oči. Oči, které mají šanci vidět jinak, než doposud, když byly zaměstnány jinými věcmi a posuzovaly jinak než dnes. Všichni jsme tak trochu ten slepý – jsme pozváni prohlédnout a vidět, že
….člověk, který se nám zdál doposud nevýrazný a nezajímavý, je v téhle situaci velkorysý a skrytě nabídne pomoc, když to fakt nečekáme
…kapky deště na rostlinách jsou opravdu velmi krásné, i když je vidíme jen na vlastní zahrádce nebo balkóně
…o pár čísel dál bydlí sousedka, která je sama a potěší ji, když ji zavolám
Tak se ze slepého můžeme postupně stávat podobnější Ježíši, který vidí lid a věci tak, jak opravdu jsou.
Tváře s rouškami….kdo se asi za nimi skrývá? Za rouškou se v této době skrývá tajemná tvář každého z nás. Je to příležitost ke skryté proměně, kdy možná přestává být důležité to, co bylo důležité dřív a objevujeme lidi i sebe novým způsobem. Je to čas, kdy si můžeme nechat Pánem odhalit svou pravou tvář, tvář Boží dcery či syna, nechat sloupnout „make up“, který ztratil svůj význam.
Pak se můžeme těšit, až roušky sundáme a budeme vidět naše proměněné a mnohem krásnější tváře.
Píše se rok 1860 a v Mornese v severní Itálii řádí tyfus. Spousta lidí se ocitá v těžké situaci a mladá žena Marie Dominika, v té době zdravá a plná síly, jde pečovat so nemocné příbuzné. Nakazí se a ocitá se velmi rychle ve smrtelném nebezpečí. Po nějaké době se uzdraví, ale nikdy už se jí nevrátí plná síla. Nemoc ji konfrontuje s vlastní slabostí a křehkostí a to je pro ni úplně nová životní výzva. Má před sebou dvě možnosti: uzavřít se v beznaději, nebo v této situaci vlastní chudoby, se ptát Boha: „Kdo, Pane, skutečně jsem?“ a hledat, co vůbec má dělat, když už se nemůže vrátit ke své práci. Rozhodne se pro druhou variantu. Právě v této situaci vlastní slabosti, nemoci a setkání se s nebezpečím smrti, se rodí její odpověď Bohu: odevzdává mu svůj život a přijímá od něj pozvání založit šicí dílnu pro dívky, aby se také mohly setkat s Bohem a naučit se řemeslu.
Píše se rok 2020 a celý svět ohrožuje epidemie koronaviru. Spousta lidí se ocitá v těžké situaci a …tady už příběh píše každý z nás.
Co s námi udělá konfrontace s vlastní i cizí slabostí, smrtelností a křehkostí? Jaké nové dary v nás probudí? A k čemu nás zve Bůh?
P.S. nabízí se nápadná podoba mezi založením šicí dílny a šitím roušek (: