FMA – DCERY PANNY MARIE POMOCNICE

 Jak jsme již avizovaly, ve dnech 20.-24.11. 2024 navštívila Českou Republiku Madre Chiara Cazzuola, Generální představená sester salesiánek. Protože jsme Česko-litevská Inspektorie, v neděli se na dva dny odebrala ještě na Litvu. Chceme vám nyní zprostředkovat místa a osoby, s nimiž se potkala, ale také dojmy, které v našich srdcích zanechala.

Ve středu ve večerních hodinách dorazila do Prahy spolu se sestrou Helenkou Křenkovou, která cestovala z Říma s ní, neboť tam právě měla setkání formátorek. Na letišti ji přivítala sestra Zdeňka Švédová, představená naší Inspektorie a sestra Lída Rybecká, ekonomka. Ubytovala se v provinciálním domě v Praze – Kobylisích.

Ve čtvrtek 21.11. vyrazila za doprovodu sestry Zdeňky Švédové (která ji vlastně doprovázela celou dobu její návštěvy) do Plzně. Navštívila tamní komunitu čtyř sester, prohlédla si středisko mládeže (SHM Klub Plzeň), také Pastorační centrum Skvrňany, které my salesiánky spravujeme. Setkala se s farářem místní farnosti i s pastory církve Adventistů, kteří nám na neděli propůjčují kostel k slavení mše svaté. Pokochala se krásou Plzně, zvláště opravenou katedrálou a zcela náhodně se setkala s novoknězem – oblátem, který ji ukázal fotku, na které je spolu s Madre 🙂 . Jak je ten svět malý… A ochutnala jak jinak i Plzeňské pivo. Fotky z Plzně zde.

Odpoledne se vrátila do Prahy, kde navštívila místní středisko bratří salesiánů v Kobylisích, kde my salesiánky pracujeme a podílíme se na místní pastoraci a výchovném společenství. Setkala se s provinciálem Martinem Hobzou SDB, s ředitelem komunity Vaškem Jiráčkem SDB i s ředitelem střediska Janem Fojtů SDB a s místními zaměstnanci i dětmi. Večer ji čekala večeře v komunitě v Kobylisích. Více foto zde. 

Pátek 22.11. patřil návštěvě Karlína. Zde máme velký dům. Matka Chiara navštívila místní školu (Církevní střední školu Jana Boska), řekla studentům v kapli ranní slůvko a navštívila i některé hodiny. Stavila se i na domově mládeže, který ke škole patří, ale který v dopoledních hodinách bývá prázdný 🙂 . Navštívila i naši Církevní mateřskou školku Laura. Po obědě se setkala s Inspektoriální radou a večer ji čekala slavnostní mše svatá sloužená provinciálem Martinem Hobzou SDB a dalšími dvěma salesiány. Na mši byli pozváni zástupci celé salesiánské rodiny. Na následném rautu jsme se mohli všichni neformálně potkat. Více foto z Karlína zde.

V sobotu 23.11. jsme měly my sestry Matku jen pro sebe. Skoro všechny sestry byly přítomné. Odpovídala na naše rozličné otázky a poznávala naši Inspektorii. Odpoledne jsme jí ukázaly krásy Prahy a večer opět patřil neformálnímu setkání s ní. Poté jsme se s ní oficiálně rozloučily, neboť se odebrala do Kobylis, odkud v neděli ráno odjížděla na Litvu. Více foto ze soboty zde.

Na Litvě strávila dva dny, navštívila obě naše komunity v Kaunasu i Kaišiadorysu, setkala se se všemi sestrami, ale také s biskupem, salesiány, salesiány spolupracovníky, dětmi… Více foto z Litvy zde.

A to není všechno. Teď víte, jak formálně její návštěva probíhala. Oslovily jsme ale několik sester, aby se s námi podělily, co zůstalo v jejich srdcích a čím byly osloveny.

1. Začneme novickou Maruškou Machovou: “Když jsem v sobotu večer seděla vedle ní a čekaly jsme, až začne společný program, snažila se se mnou komunikovat vtipným způsobem (ona neumí česky a já umím jen trošku italsky). Říkala stále CIAO (ahoj) a přitom měnila svůj hlas. Následně jsem jí naučila, jak se řekne česky AHOJ (CIAO) a DOBRÝ DEN (BUON GIORNO). Ona se pak zeptala, jak se řekne česky DOBROU NOC (BUONA NOTTE). V závěru společného programu nám řekla takzvané slůvko na dobrou noc a zakončila je českými slovy: DOBROU NOC 🙂 . Bylo to od ní velmi krásné, protože to vyžadovalo její úsilí.”
2. Sestra Marie Vavříková: ” Na matku Chiaru jsem se těšila, protože ji znám jako velmi normální, milou, skromnou osobu, která nepotřebuje nějak zvlášť sama vynikat, ale umí koordinovat společenství tak, aby rostlo, hledalo společně a nacházelo řešení, která jsou dobrá a společně možná. To se mi při této návštěvě potvrdilo. První věc, která mě oslovila, byla její stručnost. Jak našim studentům ze školy v pátek ráno, tak salesiánské rodině večer prostě řekla, že je mezi námi ráda, že se za nás modlí a pár slov k tomu. Jak lidé ze školy, tak i salesiáni spolupracovníci mi pak nezávisle na sobě říkali, že je moc milá. V sobotu jsem měla navíc zážitek z našeho společenství sester. Madre řekla, že bude rovnou odpovídat na naše otázky, protože jsou dobré a je lepší mluvit o tom, na co se ptáme my, než nám povídat něco, na co jsme se neptaly. A tak to udělala. Zatímco někdy, když někdo mluví dlouho, lidé už čekají, kdy skončí, matka Chiara zase byla stručná, ale naše společenství jí doslova viselo na rtech a vnímala jsem tam touhu naslouchat matce, která nám říká podstatné věci týkající se našeho života. A pak se mi líbila její velkorysost a otevřenost. Přišly jsme v rozhovoru během jízdy tramvají např. na otázku velikosti naší školy, středisek apod. (máme spíš malá díla, ve světě máme často větší, což si tady úplně neumíme představit), ale pro ni to není žádný problém, vnímá to jako adekvátní naší realitě.”
3. Sestra Marie Tkadlecová: ” Přítomnost Matky Chiary mezi námi byla pro mě jakýmsi osvěžením. Svým bytím tak nějak úplně zapadla mezi nás. Její slova, gesta, humor odkazovaly na zralou osobnost, zakořeněnou v Kristu a pro niž se salesiánská spiritualita stala přirozeností jako dýchání. Něco z jejích slov, která mě oslovila: “Jsem si jistá, že naše spiritualita je mystická!” “Dějiny jsou v Pánových rukou – On je Pánem dějin. Ale po nás vyžaduje, abychom se stali zodpovědnými za tento příběh, do kterého nás vložil.” “Komunitní život je podstatným prvkem pro naše poslání.” “Můžeme žít, aniž bychom věděli proč, ale nemůžeme žít, aniž bychom věděli pro koho.” “Žijeme v čase individualismu… Kéž nám nechybí dobrá vůle vytvářet společenství – tzn. že ti druzí mi nemají sloužit, ale já jsem tu pro ty druhé!”
4. Sestra Jana Tauchmanová: “Přijela k nám na návštěvu Madre Chiara, ale ne jako “představená na kontrolu”, ale jako starší sestra. Chtěla nás a naše díla osobně poznat a povzbudit v našem životě a působení. Odpovídala na naše dotazy, povzbudila nás. Zaujala mě její slova: “Dnes je třeba, abychom ke všem lidem přistupovaly s otevřeností, daly jim pocítit přijetí a laskavost.”
5. Sestra Helena Kotásková: “Oslovily mě tyto myšlenky: zůstat věrné (to dnes není pokládáno za hodnotu), ale i šťastné (protože se realizuje můj sen). Mít schopnost všímat si potřeb mladých tam, kde žijeme. Neztrácet rodinného ducha (což je nejen charismatický prvek, ale i silná lidská pomoc). Neoslabovat naději (zvlášť v Evropě), protože Pán žádá naši zodpovědnost za dějiny tam, kam On nás postavil. Vychovávat se v tom, jak žít neustále v Pánu (já žiju před Bohem a On přede mnou). Neztrácet odvahu (nepopírat kořeny, Evropa má silnou kulturní tradici). Žít s důvěrou  (v Pána, v sebe, mezi námi) a s důvěrou se dívat do budoucnosti. Žít nadějí ( protože Pán působí v nás a my můžeme být jako lampa v noci, jako světlo uprostřed reality).  

Dne 25. listopadu 2024 přijal Svatý otec František na audienci kardinála Marcella Semeraro, prefekta Dikasteria pro kauzy svatých. Během audience papež František pověřil totéž dikasterium, aby vyhlásilo dekret týkající se zázraku připisovanému přímluvě blahoslavené Marie Troncatti, sestry Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice křesťanů, která se narodila 16. února 1883 v Córteno Golgi (Itálie) a zemřela 25. srpna 1969 v Sucúa (Ekvádor).

Tento akt Svatého otce otevírá cestu ke kanonizaci blahoslavené Marie Troncatti. O datu kanonizace rozhodne papež během řádné konzistoře.

„Tato zpráva je důvodem k díkůvzdání Bohu a k velké radosti pro celou salesiánskou rodinu, zejména pro Institut Dcer Panny Marie Pomocnice křesťanů, pro diecézi Brescia, která budoucí světici porodila, a pro apoštolský vikariát Méndez (Ecudaor), kde Maria Troncatti prožila své misionářské dobrodružství. Kanonizace Marie Troncatti je znamením naděje pro její silné svědectví předávání života a víry novým generacím a domorodým obyvatelům amazonského pralesa, který se stal její „domovinou srdce“. Byla to žena smíření a míru s darem mateřství, které se dotýkalo srdcí,“ komentuje generální postulátor P. Pierluigi Cameroni.

Více o jejím životě zde:

Maria Troncatti se narodila 16. února 1883 v Corteno Golgi (Brescia). Dospívající Maria, pozorná k farní katechezi a svátostem, dozrála k hlubokému křesťanskému cítění, které ji otevřelo řeholnímu povolání. Do Cortena přišel Salesiánský bulletin a Maria přemýšlela o řeholním povolání. Z poslušnosti k otci a faráři však počkala, až dosáhne plnoletosti, a požádala o přijetí do Institutu Dcer Marie Pomocnice křesťanů (sestry salesiánky). Svou první profesi složila v roce 1908 v Nizza Monferrato. Během první světové války (1915-1918) navštěvovala sestra Maria zdravotnické kurzy ve Varazze a pracovala jako zdravotní sestra ve vojenské nemocnici.

Během povodní, při kterých jí hrozilo utonutí, Maria slíbila Panně Marii, že pokud jí zachrání život, odejde do misií. Generální matka Kateřina Daghero ji v roce 1922 přidělila do misií v Ekvádoru. V Chunchi zůstala tři roky. V doprovodu misionáře biskupa monsignora Comina a malé výpravy se sestra Maria a další dvě sestry vydaly do amazonského pralesa. Jejich misijním polem se stala země indiánů kmene Shuar v jihovýchodní části Ekvádoru. Usadily se v Macasu, osadnické vesnici obklopené obydlími Šuarů.

Se svými sestrami vykonává náročnou evangelizační práci uprostřed nejrůznějších rizik, nevyjímaje ta, která způsobují pralesní zvířata a nástrahy rozvodněných řek. Macas, Sevilla Don Bosco, Sucúa – to jsou některé ze „zázraků“, které stále vzkvétají díky působení sestry Marie Troncatti: je zdravotní sestrou, chirurgem, zubařkou a anesteziologem… Ale především katechetkou a evangelizátorkou, bohatá na víru, trpělivost a bratrskou lásku. Její práce na podporu šuarských žen rozkvetla ve stovkách nových křesťanských rodin, které začaly vznikat poprvé na základě svobodného osobního rozhodnutí mladých manželů. Přezdívá se jí „medička pouště“, bojuje za lidský pokrok, zejména žen. Je „matkou“, která se vždy starostlivě obrací nejen k nemocným, ale ke všem, kdo potřebují pomoc a naději. Z prosté a chudé ambulance zašla tak daleko, že založila skutečnou nemocnici a sama školila zdravotní sestry. S mateřskou trpělivostí naslouchala, podporovala společenství mezi lidmi a vychovávala domorodce i osadníky k odpuštění. „Pohled na kříž mi dává život a odvahu k práci“, to je jistota víry, která ji udržuje v životě. Při každé činnosti, oběti či nebezpečí cítila oporu v mateřské přítomnosti Marie Pomocnice křesťanů.

Dne 25. srpna 1969 se v Sucúa (Ekvádor) malé letadlo se sestrou Marií Troncatti zřítilo několik minut po startu na okraji džungle, která byla téměř půl století její „domovinou srdce“, prostorem jejího neúnavného darování se mezi „šuary“. Sestra Maria prožívá svůj poslední vzlet: ten, který ji zavede do ráje! Je jí 86 let, které všechny strávila darováním lásky. Svůj život obětovala za smíření mezi kolonizátory a šuary. Napsala: „Každým dnem jsem šťastnější ze svého řeholního misionářského povolání!“.

Za ctihodnou byla prohlášena 12. listopadu 2008 a blahořečena za pontifikátu Benedikta XVI. v Macasu (apoštolský vikariát Méndez – Ekvádor) 24. listopadu 2012.

Převzato z: https://www.infoans.org/sezioni/notizie/item/22806-vaticano-sara-santa-la-beata-maria-troncatti-fma

O uznaném zázraku uzdravení pana Bosco Juwa na její přímluvu si můžete přečíst zde Il cielo risponde. V českém překladu zde.

V pátek a sobotu 15.-16.11. se konala v Praze Dejvicích konference o evangelizaci. Salesiánky tam byly hned tři (tedy jedna z nich je ještě novicka) a my dáme slovo sestře Věrce Gajdůškové, která nám již řekne víc:

“Sešli jsme se… na konferenci o evangelizaci… spolu se sestrou Hankou Gennertovou, novickou Maruškou Machovou, Jardou Foglem SBD a s mnoha dalšími. Na programu byly přednášky, modlitební večery, workshopy i bohoslužby s biskupy Janem Graubnerem a Tomášem Holubem. Hlavní host, mladý polský misionář Marzin Zielinski, sdílel svou zkušenost svědectví, podepřenou darem uzdravování; ten si vyprosil po svém obrácení v čase dospívání. Byli jsme velmi spokojeni s workshopy, kde si každý mohl přijít na své. Některé byly zvláště zaměřené na mládež: Klára Němcová sdílela svou zkušenost s tvorbou instagramu Kafčo se svatými, z Valašských Klobouk přijel Rosťa Šerý podělit se o svou zkušenost s vedením spolč opřených o modlitbu chval, P. Luca poutavě vyprávěl o práci s mladými v komunitách Chemin Neuf. Velkou devizou této konference bylo setkání s lidmi, kterým leží na srdci šíření víry a hledají nové cesty evangelizace, ale i obnovení víry pokřtěných. Mj. se nedalo nežasnout při setkání s Terezkou, studentkou vytvářející nabídku duchovních programů pražského VKH či s Bětkou z DCM, koordinátorkou pastorace mládeže, která se snaží vytvořit síť spolupracujících řeholníků. Kéž tato setkání přinášejí ovoce, pokračují v duchovní propojení i v konkrétních možnostech  spolupráce.”

 Z Říma se nám ozývá sestra Helena Křenková, která má na starosti počáteční formaci.

“Ve dnech 10. – 24. 11. 2024 proběhlo v Římě setkání formátorek zodpovědných za počáteční formaci, tedy doprovázejících aspirantky a postulantky. Z celého světa se nás tu sešlo více než šedesát, tedy velmi pestrá a mnohojazyčná skupina. Přednášky se týkaly především různých aspektů počáteční formace, ať už v oblasti spirituality, psychologie nebo nejrůznějších úskalí, s nimiž se mladý člověk na své cestě hledání povolání setkává. V teoretické části byla možnost vyslechnout přednášky různých odborníků (např. P. Amedea Cenciniho či sestry Mileny Stevani a mnoha dalších), setkání pak dále pokračovalo spíše poznávací návštěvou míst spjatých se životem Dona Boska a Marie Dominiky Mazzarellové, tedy Turína, Nizzy Monferrato a Mornese.”

My jen dodáme, že pokud vám nesedí, že je zpráva v minulém čase, ačkoli setkání datumově ještě neskončilo 🙂 , je to proto, že sestra Helena musela toto setkání zkrátit a zakončit dříve, neboť dostala důležitý úkol: doprovodil Madre Chiaru, Generální představenou sester salesiánek, do České Republiky. To se stalo dnes ve večerních hodinách. Madre Chiara je tedy již na území ČR a my vám zanedlouho přineseme zprávy o tom, jak se u nás měla 🙂 .

V sobotních odpoledních  hodinách 16.11. 2024 Salesiánské centrum v Praze Kobylisích ožilo přítomností asi čtyřicítky žen, které se vydaly na duchovní obnovu s názvem „Děvče, pravím ti, vstaň.“  Program začal krátce po poledni mší svatou,  kterou celebroval místní farář salesián Radek Gottwald. Tématické texty čtení se týkaly Boží moci v uzdravení a připomněly účastnicím přísliby z Božího slova: „Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.“ P. Radek v kázání pomyslně rozdělil účastnice na dvě skupiny. Na ty, které jsou momentálně v „pohodě“ a nepotřebují teď Ježíšův dotek a jsou povolané si tento stav užít a dávat naději druhým a na ty, které potřebují zakusit to, že Ježíš má tuto moc k uzdravení i dnes.

Po mši následovala přednáška salesiánky Jany Svobodové, při které zmínila řadu biblických žen, kterých se Bůh dotkl v jejich těžkých situacích a přinesl jim útěchu a uzdravení. V promluvě sestra Jana vyšla z úryvku Markovy páté kapitoly o uzdravení Jairovy dcery a ze slova: „Děvče, pravím ti vstaň“. Zmínila, že tímto slovem má Ježíš moc i dnes v nás oživit to, co zemřelo, zejména naši identitu milovaných dcer nebeského Otce. Přednášku doplnila o řadu svědectví ze života a navrhla otázky k osobnímu zamyšlení a sdílení.

Ke sdílení byla možnost ve skupinkách, které následovaly po přednášce. Sdílení bylo velmi osobní, povzbuzující  a uzdravující. Poslední část obnovy byla věnována možnosti tiché adorace, přímluvné modlitby, kterou sloužila komunita sester salesiánek z Prahy Kobylis a svátostí smíření, ke které byli k dispozici tři salesiáni. Závěrečná píseň „Dobrořeč, duše má, Hospodinu“ shrnula požehnání, které si zúčastněné odnesly do všedních dnů. Obnova byla také krásným svědectvím spolupráce mužů (salesiánů) a žen (salesiánek) v církvi.

Jsme sestry salesiánky a zasvětily jsme svůj život Bohu a výchově mládeže. Jak bychom mohly ignorovat nadcházející týden, zasvěcený modlitbám za mládež? I když všechny nemůžeme vždy být v přímé výchovné práci, vše, co děláme, žijeme, můžeme obětovat Bohu pro dobro mládeže. A tak se spojme v modlitbě za mladou generaci, aby neztrácela naději a žila plodný život!

První misionářská výprava sester FMA se uskutečnila ve středu 14.11. 1877. Dnes je to přesně 147 let. Což není moc kulaté 🙂 . Ale právě dnes začíná tříletá příprava na oslavy 150. výročí, které bude v roce 2027. Dnes byl v Římě oceněn vítězný návrh hymny a vítězný návrh loga k tomuto výročí. Oceněným ho předala sama Matka Chiara Cazuolla. Jedno ocenění putuje do Itálie a druhé do Chile. Vysvětlení loga naleznete zde. Je sice v italštině, ale s dnešními překladači to není žádný problém 🙂

První misionářská výprava čítala 6 sester ve věkovém rozpětí 16-25 let a mířila do Uruguaye. Sestry nasedaly na oceánskou loď v přístavním městě Janov.

Dnes může být příležitost vzpomenout i na naše tři české misionářky. Více zde.

Zajímavostí je, že naše první české sestry, které odjely na formaci do Itálie, protože v Česku ještě salesiánky nebyly a formace se nemohla uskutečnit, se také staly misionářkami. Více o jejich životě zde a zde.

A nezapomínejme na to, že i když většina z nás nemá misionářské povolání Ad gentes (k jiným národům), každý můžeme být misionářem tam, kde se pohybuje 🙂 

Generální představená sester salesiánek, Madre Chiara Cazzuola, 10. nástupkyně zakladatelky sv. Marie Dominiky Mazzarellové, přijede do ČR! A to hned ve druhém roce její služby Generální představené. Tou byla zvolena na Generální kapitule v Římě na podzim roku 2021. Své služby se ujala v roce 2022. Více o Matce Chiaře se můžete dočíst zde. A samozřejmě se můžete těšit na zprávy o tom, jak její návštěva probíhala, co sestry oslovilo a mnoho dalšího. Prosíme také o modlitební doprovázení této návštěvy. Začne ve středu 20.11. a skončí v úterý 26.11. Poté se ještě Matka Chiara s naší sestrou Inspektorkou Zdeňkou Švédovou přesunou na dva dny na Litvu, která je též součástí naší Inspektorie. 

Možná máte pocit, že slovo SYNODA je v církvi teď pečené vařené 🙂 . A není se co divit. Před nedávnem byla v Říme ukončena synoda o synodalitě. Dnes přinášíme zprávy z Plzeňské diecéze, která také prožívá svou synodní cestu. Nejde však o  to, kolikrát slovo synoda z našich úst zaznívá, ale o to, jak si toto shromáždění dokáže naslouchat, zda je živé a plodné, zda je vedeno Duchem svatým a kam.

Od pátku 25. října do pondělí 28. října 2024 se v Johannisthalu konalo historicky první Generální shromáždění diecézní synody Plzeňské diecéze, kterého se zúčastnila stovka delegátů a delegátek z různých koutů diecéze. Shromáždění bylo klíčovým momentem, který otevřel cestu ke změnám v životě plzeňské církevní obce. I my sestry salesiánky jsme tam měly přímou účastnici, sestru Hanku Koudelkovou, která nám podává zprávy z této jedinečné události:

“V pátek 25. 10 jsme měli duchovní obnovu s P. Janem Kotasem, který nás vedl, abychom skutečně odevzdali všechno to, čím žijeme a abychom byli otevřeni tomu, co budeme vnímat při naslouchání Božího slova a sobě navzájem. Po každé přednášce byla adorace a možnost ke svátosti smíření. Celý den jsme mlčeli, abychom byli otevřeni Duchu svatému. Od soboty pak byla práce ve skupinkách v několika blocích a v neděli odpoledne jsme hlasovali první část a v pondělí dopoledne jsme začali s druhou částí.
Atmosféra byla velice milá a přátelská. Byla nádherně připravená liturgie, hlavně slavení mše sv. s krásnými zpěvy i hudbou, což nám moc pomohlo. V sobotu přijelo mezi nás pár hostí, tak zrovna v mojí skupince byl pan opat Samuel (trapista z Nového Dvora) a Kája Řežábek za ekumenu. Bylo to velmi obohacující.”
A teď pár střípků od účastníků:
“Bylo to tak profesionálně připravené setkání, že bych se nebál pozvat jakéhokoliv svého nevěřícího kamaráda, abych mu ukázal, jak fungujeme, aniž bych se za něco styděl.”
“Díky za všechno, co jste do přípravy a samotného setkání vložili. Pro mě osobně to byl zajímavý, inspirativní a nadějeplný čas a těším se na další společnou cestu.”
“Mám z toho dokumentu obrovskou radost, protože jsem se synody dosud aktivně účastnila, ale byla jsem trochu skeptická (přiznávám), jestli z toho něco praktického nakonec “vyleze”. Má nejoptimističtější očekávání byla násobně překonána. Bohu díky.”
“To, co mě opravdu nakoplo, bylo pro mne žité a hmatatelné Kristovo tělo, tvořené živými lidmi (delegáti, kněží, biskup, facilitátoři), kteří po dobu čtyř dní dokázali společně prožívat čas, formulovat současnou situaci naší církve a samozřejmě slavit a chválit Pána.  Takže opravdu jedna rodina. Díky za možnost být u toho tvoření a být u Něho, Pána stvoření.”