kněz a 5 druhů mučedníků
Slaví se: 12. června
Žil v letech: 1910–1942
Blahoslaven: 13. 6. 1999
1. září 1939 napadla hitlerovská vojska Polsko. Polský národ se měl stát národem otroků. Začala velká deportace Poláků. Gestapo se zaměřilo na likvidaci inteligence a vlivných osobností národa. V květnu 1940 byl provinciální sekretář don Kowalski (narodil se v roce 1910, knězem od roku 1938) spolu s dalšími 11 spolubratry zatčen v provinciálním domě v Krakově. Byl odvlečen do koncentračního tábora v Osvětimi, dva kilometry od salesiánského ústavu, kam jako jedenáctiletý chlapec vstoupil.
Josef dostává nové jméno, jeho jméno je číslo 17 350. (Měsíc předtím přišel do Osvětimi Otec Maxmilián Kolbe, který na své paži nosil číslo 16 670.) Josef často pozvedá svůj zrak ke kostelu Panny Marie Pomocnice, který je pouhé dva kilometry od koncentračního tábora. Se slzami v očích vzpomíná na šťastné roky svého salesiánského života. Právě do tohoto kostela vkročil poprvé v 11 letech a za pět let požádal o vstup do salesiánské kongregace. Rok na to složil své první sliby a do svého duchovního deníku si s nadšením 18letého napsal: „Ježíši, daruj mi silnou, pevnou a vytrvalou vůli. Musím být svatý. Bez Tebe nemohu dělat nic, ale s Tebou, který mě miluješ, mohu všechno.“ Po vysvěcení na kněze vykonával pokornou službu provinciálního sekretáře, ale nezapomínal na své kněžství a ani na mladé. Jako vášnivý muzikant shromažďoval chlapce a organizoval hudební školu.
Z jeho vězení se dochovalo 19 dopisů. V jednom z nich píše: „Na každém kroku cítím moc Boží. Kdekoliv se nacházím, jakoukoli situaci prožívám, jsem neustále v rukou Boží Prozřetelnosti, která bdí nad všemi národy, nad každým člověkem.“
Svědectví spoluvězňů i dopisy z vězení potvrzují, že utrpení koncentračního tábora snášel s velkou statečností. Po nepředstavitelném týrání byl hozen do stoky, kde zemřel 4. července 1942.
Edward Klinik (23 let), František Kesi (22 let), Jarogniew Wojciechowski (20 let), Czeslaw Jozwiak (22 let) a Edward Kazmierski (23 let) byli popraveni 24. srpna 1942 v saském Zwickau po dvouletém vězení. To, co je spojovalo, byla oratoř v Poznani, kde vyrůstali a kde aktivně působili jako animátoři. Přátelství, které mezi nimi vyrostlo, rozvíjeli i po záboru ústavu nacisty, což u gestapa vyvolalo podezření z nelegálního sdružování.
Jan Pavel II. je 13. června 1999 spolu s dalšími polskými mučedníky 2. světové války prohlásil za blahoslavené.