Kněz a zakladatel kongregace Dcer Nejsvětějších Srdcí Ježíšova a Mariina
Slaví se: 15.ledna
Žil v letech: 1875–1923
Blahoslaven: 2002
Narodil se 15. ledna 1875 ve Viarigi v Itálii (kraj Asti). Čtyři měsíce před smrtí Dona Boska přišel jako chlapec na Valdocco a v 16 letech zde vstoupil s dalšími 140 chlapci do noviciátu. Během studií filosofie na Valsalice v něm misionář Don Unia probudil misijní povolání. Již v roce 1894 s ním odešel do Aqua de Dios v Kolumbii. Zde se zcela zasvětil službě malomocným v tamním lazaretu, v kterém žilo 2 000 obyvatel, z toho 800 nemocných. S velkou vynalézavostí se snažil vytvářet důstojné podmínky pro jejich život – například se mu podařilo spolu s nemocnými vytvořit hudební skupinu. Od toho okamžiku skupina obveselovala sváteční dny, přinášela radost a naději. Jeden malomocný o tom píše takto: „Naše hudební skupina činí náš život sladším, když musíme polykat tolik hořkosti.“
Po svém vysvěcení na kněze, v roce 1898, se z něho stal výborný duchovní vůdce a zpovědník. Ve zpovědnici, kde denně trávil čtyři až pět hodin, přinášel Boží slovo a Boží odpuštění. Přicházel do kontaktu nejen s lidskou ubohostí, ale také s velikým tajemstvím lidského srdce. Mezi dívkami objevil mnohé duše, které byly schopné hlubokého duchovního života a dokonce chtěly zasvětit svůj život Pánu. Byly však malomocné nebo dětmi malomocných. Don Variara poznal na Valsalice Dona Ondřeje Beltrami, salesiánského kněze zasaženého tuberkulózou, který se dal jako oběť Bohu za obrácení všech hříšníků světa. Od té chvíle don Variara začíná ve zpovědnici ukazovat některým mladým lidem stejnou cestu: proměnit svou nemoc v apoštolát, dát svůj život k dispozici Bohu. Jako první se zasvětila sliby Oliva Sanchez, 30letá malomocná, která se stala cennou spolupracovnicí dona Variary. O několik dní později ji v zasvěcení následují další. Tak se ve zpovědnici zrodila nová kongregace Dcer Nejsvětějších Srdcí Ježíšova a Mariina. Jako malomocné anebo jako děti malomocných by nebyly nikdy přijaté do nějaké kongregace. Don Alois se tak zasadil o vznik institutu, v němž dnes žije 600 řeholnic.
Od toho okamžiku se nad ním a nad jeho kongregací rozpoutala bouře. Byl ve všem brzděn, pomlouván a očerňován a nakonec byl odvolán z Agua de Dios. Zašlo to až tak daleko, že mu představení zakázali psát sestrám a poslali ho pryč z Kolumbie. Jeho kalvárie byla dlouhá, avšak snášel ji trpělivě a v mlčení, byla to oběť Bohu za růst jeho duchovních dcer.
Sám také onemocněl malomocenstvím. Přijal tuto skutečnost se slovy: „Smrt přichází od Boha a k Bohu přivádí.“ Poslední slova, která mohl napsat svým duchovním dcerám jsou tato: „Posvěťme poslední okamžiky svého života, které nám ještě zbývají proto, aby žeň trvala navěky. Ach jak se těším na nebe. Tam se všichni setkáme a budeme věčně šťastní. Pro nynější dobu žijme spojení v duchu: poslušností, pokorou, čistotou, umrtvováním, ale jedině z lásky… Nezanechám vás sirotky, protože moje modlitby za vás jsou neustálé, toužím vás všechny vidět svaté.“
Don Variara zemřel 1. února 1923 v pouhých 48 letech, vzdálený a opuštěný od všech. Jeho tělo odpočívá v Aqua de Dios, v kapli jím založených sester.
V roce 1964 papež Pavel VI. uznal jeho kongregaci za kongregaci papežského práva. Jan Pavel II. ho prohlásil za blahoslaveného 14. dubna 2002.