Alois Mertens

Alois Mertens se narodil 22. července 1864 v Bruselu. Jeho zámožná a vážená rodina ho naučila důstojnému chování, sebekontrole a vážnosti. Studoval na jezuitských školách, a když měl 21 let, vstoupil do kněžského semináře v Malinese. v 25 letech byl vysvěcený na kněze. Kardinál Groossens, jeho arcibiskup, mu přidělil první pastorační misii v Tienene, kde měl vyučovat náboženství a literaturu. Právě tady se projevily jeho nejcennější talenty. Měl úžasnou schopnost vychovávat a vyučovat. V roce 1896 Bratři naší Milosrdné Paní prosili kardinála o duchovního správce pro svůj ústav Saint-Victoire v Alsembergu. Tři roky don Mertens vykonával kněžskou službu a byl zároveň duchovním vůdcem. Přestávky trávil v pokoji, kde měl i zpovědnici, mnozí profesoři a žáci využívali tento čas a přicházeli si k němu pro radu, případně přijmout svátost smíření. V roce 1895 don Mertens navštívil velký salesiánský ústav v Liegi pro chlapce z lidových vrstev. Velmi na něho zapůsobilo, že salesiánská výchova je tak velmi blízká té, kterou používal on. Za čtyři roky, v létě 1889, když měl 35 let, opustil svět a vstoupil do rodiny Dona Boska a 15. prosince 1900 složil řeholní sliby a stal se salesiánem. V následujících letech vyučoval a měl na starosti oratoř. V roce 1902 dona Mertense jmenovali ředitelem nového domu v Gande. V roce 1907 ho pověřili vedením mateřského domu v Belgii, velkého ústavu v Liegi. Nový ředitel se stal Donem Boskem pro své spolubratry a pro chovance, jednoduše byl jejich otcem a učitelem. Trpělivost a dobrota byly výrazem jeho lásky. Dobrota dona Mertense však neznamenala slabost. Snažil se být všude, aby zabezpečil pokojný život v oratoři, za což si vysloužil přezdívku „Boží přítomnost“. Byl na dvoře, ve studovnách, v pokojích. V roce 1911 mu svěřili farnost, která byla v jejich čtvrti. V roce 1919 dona Mertense uvolnili z funkce ředitele domu, a tak se mohl úplně věnovat farnosti. Měl 55 let, ale vypadal mnohem starší, protože jeho život byl skutečnou obětí. 4. dubna 1920 na Velkou noc, don Mertens zorganizoval farní misie a za kazatele pozval zkušené kněze. Záleželo mu na tom, aby misie přinesly pokoj do rozbouřených srdcí, protože krutá válka zapříčinila nejenom hmotnou, ale i duchovní pohromu. 18. dubna večer skončily misie a v přeplněném kostele všichni v hlubokém tichu poslouchali dona Mertense, který se nahlas modlil za své farníky: „Pane, odpusť všem, co tě urazili. Nejsme zlí, jen slabí. Odpusť pastýři a jeho ovečkám a jestli chceš oběť Pane, jestli chceš můj život za usmíření za hříchy mého lidu, tady je, ochotně ti ho nabízím.“ Druhý den bylo donu Mertensovi nečekaně zle. Těm, kteří stáli okolo něj, řekl: „Nemodlete se za mé uzdravení, ale aby se stala Boží vůle.“ Pán mu přišel naproti večer 25. dubna 1920.