Josef Quadrio

Josef Quadrio se narodil se 28. listopadu 1921 v italském Torchio. Jako dítě se velice nadchl životopisem Dona Boska, který mu půjčil jeho farář a který čítal, když chodil na pastvu. Od té doby ho Don Bosco čím dal tím víc fascinoval. Každý den chodil na mši, přistupoval ke svatému přijímání a neustále se mu vracela myšlenka stát se knězem. Když se to dozvěděl tatínek, s panem farářem jej nasměroval do salesiánského misionářského institutu v Ivrei, kde během tří let vystudoval pět let gymnázia.
Do noviciátu vstoupil, když ještě neměl 15 let. Rok na to se stal salesiánem. Potom studoval ve Folizzo. Jeho studijní úspěchy byly vynikající, a tak se představení rozhodli, že ho pošlou studovat filosofii na Gregorianu do Říma. Skončil s červeným diplomem a ve dvaceti letech vystoupal za katedru filosofie. Filosofii vyučoval srozumitelně a do hloubky a zároveň se se svými posluchači připravoval na kněžství. Vyučoval tři

roky a potom znovu odcestoval do Říma, kde začal studovat teologii.
V roce 1943 už v Itálii zuřila válka. Cítil, že musí udělat definitivní rozhodnutí. Buď bude svatým knězem, anebo polovičatým knězem. Když skončila válka byl Řím zaplaven dětmi z „ulice“ bez rodin a bez domova, kterým šlo o přežití. Josef studoval teologii a všechen volný čas věnoval dětem z ulice. Ale studium a apoštolát mezi chlapci ho přivedl na pokraj vyčerpání. 3. listopadu 1945 byl jako nejlepší student na universitě odměněný zlatou medailí. O dvanáct měsíců později dostal velmi těžký úkol – měl vystoupit na slavnostní teologické disputaci za přítomnosti devíti kardinálů, mezi kterými byl i budoucí papež Pavel VI., a dokázat, že je možné vyhlásit dogma o Nanebevzetí Panny Marie. O jeho vynikajícím úspěchu se psalo v různých novinách.
Ihned potom se začal připravovat na kněžské svěcení. 16. března 1947 se Josef Quadrio jako 26letý stal knězem. Představení mu svěřili velmi důležitý úkol: vyučovat a připravovat své posluchače na kněžství. Vrátil se proto na dva roky do Říma a intenzivně pracoval na doktorátu z teologie. Jeho zdraví bylo velice oslabeno, ale představení naléhali, aby na podzim v roce 1949 začal pravidelně vyučovat na Papežské salesiánské universitě v Turíně. Začal učit a před sebou měl salesiány z celého světa. Vyučování začíná takto: „Říká se, že v životě kněze je velkou milostí, když měl dobrého učitele teologie. Být dobrým profesorem teologie však není tak jednoduché, měl by být především svatý, a já vás prosím o prominutí, že jím nejsem.“ Josef Quadrio přednášel jasně, klidně, jistě, jednoduše a do hloubky. Nikdo však nevěděl, že tento vynikající profesor má před sebou jenom dvanáct let života. Celková nevolnost ho zasáhla na podzim roku 1951 po jeho návratu z Německa, kam jel, aby se zdokonalil v němčině. Bolest zaútočila tvrdě. Náhle se cítí izolován a zapomenut. V té době napsal: „Pane nabízím ti tuto hodinu agónie. Vyznávám, že jsem z ní ochutnal hořkost osamocení, lhostejnost a opuštěnost ze strany těch, o kterých jsem si myslel, že mi jsou nejblíže. Ale neodmítám to.“ Zraje v něm hluboká lidská a křesťanská moudrost, něha a neobvyklá citlivost. Z dona Quadria vyzařovala vlídná dobrota a jemný humor, velkodušná ochota vůči nejrůznějším požadavkům.
4. července 1960 ho hospitalizovali kvůli dlouhodobé nevolnosti. Diagnóza: zhoubný nádor v lymfatickém systému. Quadrio měl 39 let a jeho život se ocitl na poslední zastávce. Hlavnímu představenému píše: „Naučil jsem se, jak je to hezké očekávat Pána. Bůh je skutečně dobrý“. Před blížící se smrtí napsal: „Pociťuji ruku nebeského Otce na svém rameni a jsem v dokonalém pokoji.“ Bůh mu přichází vstříc večer 23. října 1963.